Dneska sem v naší chudé, prázdné ledničce vyhledala poslední zbytky surovin, ze kterých by se dalo namíchat něco, co by alespoň v Somálsku označili, jako "pojídatelné". Po pár hodinách pátrání, hlubinných vrtů a za pomoci cvičeních psů, sem vyštrachala aspoń pár surovin, jež by po tepelné úpravě mohlo připomínat cibulačku. Tímto děkuju sestře, že byla onehdá natolik zlá kuchařka a hostitelka, že mi nabídla jedinou možnost, jak zasytit alkoholem nasáklý žaludek po ránu, a to cibulačkou. Kromě cukety, sem nikdy nepřistupovala k jakémukoli jídlu, s větším odporem, než k cibuli. Nebudu tady sáhodlouze a velevtipně rozebírat, kterak sem se dosoukala k prvnímu soustu. Prostě a jednoduše, to bylo skělý. Skvělá cibulačka. A tak sem si vnitřně musela dokázat, že sem v cibulačce stejně dobrá, jako mladší sestra. A můžu s čistym srdcem konstatovat, že moje je taky skvělá. Jelikož jak pravil Bůh všehomíra Kamil "Vy tlustý ste tlustý, protože víte, jak prostě udělat jakýkoli jídlo tak, aby bylo dobrý." A jako, že mi to rve srdce z hrudního koše, musím mu tentokrát dát zapravdu. Většina senzačního jídla je tučná a nezdravá. Z toho plyne, že tlustí sou skutečně tlustí, páč ví, co je dobrý.
Notabene s tou dnešní cibulačkou mě napadlo, ke kolika jídlem sem si musela najít cestu. K některým jídlům se musí zkrátka dorůst. K Hermelínu, cibuli, brokolici, Nivě, utopencům, haluškám, ... k pivu, vínu (tam se ještě necítím zcela dorostlá) apod. Do šířky rostu již dlouho, ale stále sem nedokázala odstranit dávicí reflex, jež je vyvolán při snědení cukety, oliv, o Romadůru se zmiňovat snad nemusím, míchačky na cibulce (to si tou cibulí akorát zeserete - pardon! - 39,50 kč za vejce, páč cibule to naprosto pomr....normálně bych volila snad i mírnější výrazivo, ale ráno mi k snídani byly naservírovány. Žlutá oblaka vajíček s máslíčkovým chlebem ... Které nelítostně zprznila smažená cibulka!!), rebarborovej koláč (promiň mami!), rajská (promiňte kuchařky ve školce!), špek (to je kekel všech kekeláren. Nechápu mami, jak si ho můžeš "dávat za odměnu"), ... většina zeleniny, jakékoli konzistence, jakéhokoli tvaru, jakékoli vitamínové hodnoty ... atd.
Zajímalo by mě, zda se k tomu někdy dopracuju?! Protože jestli jo, a koupim si pro vlastní potřebu Romadůr s krabičkou oliv, tak mě zabte. Zabte, páč jestli dám do huby tuhle atomovou nálož smradu, tak nejsem hodna života:-))
Notabene s tou dnešní cibulačkou mě napadlo, ke kolika jídlem sem si musela najít cestu. K některým jídlům se musí zkrátka dorůst. K Hermelínu, cibuli, brokolici, Nivě, utopencům, haluškám, ... k pivu, vínu (tam se ještě necítím zcela dorostlá) apod. Do šířky rostu již dlouho, ale stále sem nedokázala odstranit dávicí reflex, jež je vyvolán při snědení cukety, oliv, o Romadůru se zmiňovat snad nemusím, míchačky na cibulce (to si tou cibulí akorát zeserete - pardon! - 39,50 kč za vejce, páč cibule to naprosto pomr....normálně bych volila snad i mírnější výrazivo, ale ráno mi k snídani byly naservírovány. Žlutá oblaka vajíček s máslíčkovým chlebem ... Které nelítostně zprznila smažená cibulka!!), rebarborovej koláč (promiň mami!), rajská (promiňte kuchařky ve školce!), špek (to je kekel všech kekeláren. Nechápu mami, jak si ho můžeš "dávat za odměnu"), ... většina zeleniny, jakékoli konzistence, jakéhokoli tvaru, jakékoli vitamínové hodnoty ... atd.
Zajímalo by mě, zda se k tomu někdy dopracuju?! Protože jestli jo, a koupim si pro vlastní potřebu Romadůr s krabičkou oliv, tak mě zabte. Zabte, páč jestli dám do huby tuhle atomovou nálož smradu, tak nejsem hodna života:-))
Taky nesnáším míchaná vajíčka na cibulce....proč jí tam lidi dávají, naprosto nechápu.
OdpovědětVymazat