Srážky s debili sou tvrdé a plné bolesti. O to horší je, když taková srážka přijde na začátku nového dne. To má pak člověk pocit, že zavřít se do sklepa, počkat na apokaliptický zánik světa a vylézt ven až po dlouhém zimním spánku je nejlepší a jediné adekvátní řešení.
Tento týden mi přijde, že sem si nevědomky implantovala do těla magnet na všechny dostupné dementy ze širokého okolí. Srážim se s nimi v různých intervalech už asi týden v kuse. Pondělek byl v jménu arogatního rodiče ve školce, který měl potřebu mi dokázat, že já, leč studovaná, sem na vývojovém žebříčku někde za kravskym lejnem na paloučku za lesem. Během té ranní desetiminutovky s ním mi v hlavě bubnovala gorila na činely, mlátila hlavou o zeď a trhala si chlupy na zádech až vyčerpáním chcípla. Čekala sem, kdy mi z uší začne stoupat dým, oči se mi podlijí krví a já neuhlídám ruce a "pošolíchám" ho jednou fackou přes tvář, aby se probral. Naštěstí sem zachovala, alespoň ten zbytek zdravého a klidného rozumu a mlčky snášela jeho poučky. Tudíž pondělní blb ke snídani mi zničil zbytek dne.
Úterý probíhalo bez nejmenšího náznaku srážky. Ovšem pouze do 17:24, kdy sem udělala tu chybu a šla na poštu. Paní "poštová" se zřejmě doslachla, že tento den u mne probíhal bez rozčilení a byla natolik hodná, že mi tento nedostatek odstranila. Pominu její fádní namalování, ala stará Makovcová před vesnickym bálem 98´ támhle v Záboří. Nehty v barvě "prostitutková" rudá plné prapodivnejch klikyháků a dlouhé tak, že by je mohla používat místo polívkové lžíce sem taky přehlídla. Obličej tak zdecimovaný nudou a nenávistí, kdy jí z očí sálala taková zlost, že by se i Saruman bál mě nechvály chladnou. Ale když mě tam pak vyškoluje, jak Káju Maříka o braní lístků z turniketu (ten abyste se dostali k okýnku) a nakonec odcházim z pošty já jako ten trotl, co neumí vyzvednout balíček, místo toho, aby šla do zadku nakopat toho neschopnýho pošťáka, co si s jejich avízama utíral zadek, místo toho aby je doručoval lidem. To už mě trošičku kakinká. Nicméně, tři večerní skleničky vína tento zážitek aspoń na pár hodin odstranili z mého vědomí.
Čtvrteční dávka debilů na sebe nenechala dlouho čekat a jednoho mi zaslala rovnou na desátou. Pán přede mnou ve frontě dole v Albertu, trpěl neochvějnou potřebou, dokazovat si, že řídí nejenom svou ženu vedle, ale i celý personál Albertu. Ano, měl pravdu, sou tam u kas často dloooouhéé fronty, ale co? To se prostě stane, počkám, prohlídnu si okolí, obhlídnu okolní nakupující a neposeru se z toho, notabene když vidim, jak se těm dvou nebohejm pokladním kouří od rukou. Ale Debil obecný nemá pochopení, je nervózní a huláká a huláká. Nadává nejdřív pokladním, pak si nechá zavolat šéfa, pak se dožaduje odvolání radního Prahy 8 , že tam nechal postavit Albert s pomalejma frontama. A zlost z něj přímo stříká, sliny z pusy taky a já jen nevěřícně čumim, že se najde takovej kretén, co dokáže nějaký Hance z učňáku za kasou říct, že je pomalá kráva a měla by se jít chopit koštěte, aniž by k němu někdo přiběh a vyrazil mu horní patro zubů. Debil. O to větší debil je, že vzhledem k jeho slovníku, vizáži a jednání s lidmi, mohu vyloučit, že by byl doktor na ambulanci, kterýmu jedinýmu bych prominula to, že nemůže deset minut počkat na zaplacení.
Pátek, sobotu i neděli sem trávila v Mekáči na brigádě, takže celodenní přísun debilů byl zaručen. To je škoda rozebírat. Páč tam je pánem kdejakej Lojza od lopaty, co si pučil auto od starýho Lakatoše a myslí si, že s dvěma "čízema" v ruce se z něj všichni zeserou. A matky na mateřských si tam choděj dokazovat, že na ně svět nezapomněl. A místo toho, aby si poporodní deprese šli vydejchat k psychologovi, vezmou plody své lásky (děti) a vylejou si emoce na nebohých zaměstnancích. Protože není méně nebezpečného protivníka, než zaměstnance fastfoodu, co si při studiju vydělává na víkendové kalby a v umolousaný uniformě skládá sendviče.
Tímto na vás všechny apeluji, vyserte se na buzeraci! Kdekoli, kohokoli! Samozřejmě na hlavu si srát nenechte, ale nevylejvejte si komplexy na lidech, co za ně ani nemůžou. To si radši kupte flašku vína, pozvěte Anču ze zdola na skleničku a vylejte si jí své usoužené srdíčko!!
Bohužel (aspoň pro mě), dokud bude lidí na Zemi, bude tu i halda debilů. Takže není jiné možnosti, než se s tím smířit a každý den být připraven na "srážky".-))
Hezký den... já du vstříc novým nárazům.
Žádné komentáře:
Okomentovat