Ve sprše se vám může udát mnoho "zlostí". Studená voda, prázdná tuba od mejdla, ucpanej odtok, žádnej čistej ručník v okruhu 10m od vany. A pak je tu ta prekérnost největší. Sviňárna všech prasáren. Vlastně, když si tak projíždím své zachovalé paměťové stopy, od cca 12 let, což je dlouhých 11 let, se mi tohle nepřihodilo. Alespoň ne v takové míře ... a bolesti. Dnes, po 11 letech koupelí bez větších nehod, mi šampón stekl do očí. Člověk by nevěřil, že se mu to v dospělosti vůbec někdy přihodí. Nepočítám sprchování na pokraji alkoholového delíria, šampónových bitkách (existují-li vůbec nějaké) a po požití nadměrné dávky sedativ, to by se tato příhoda vskutku stát mohla a bylo by pro ni opodstatnění. Ale takto?! Alkohol v krvi - 0%, celodenní program nevyžadující užití jakýkoli pilulek a šampónová bitka byla vyloučena, vzhledem k minimálnímu obsahu šampónu v tubě.
Prostě sem si jela tu svou sprchovací rutinu - 20 min teplá voda jen tak tekoucí na prochřadlé a prací zdecimované tělo, 15 min "zpěv" (imitace zvuků známých z youtube), 10 min rozjímání nad smyslem mojí existence ... a 3 min skutečného mytí těla. Mejdlo, holící pěna (na nohy, ne na knírek), šampón. Vše probíhalo bez známek odklonu od normálu. Ššššš, voda teče, mýdlo stéká, nohy hladké (v rámci mé tupé žiletky) a pak ... Bum. Prásk. Atomovka dopadla. Do očí mi pomalu stejká šampón, mírná panika, aktivizace ruční pomoci (aneb "vytřu si oči!"). Hovno, velevážený soude. Vše by proběhlo v normálu, to bych ale nesměla mít na rukou nesmytý šampon. Mňach Mňach. Ruce v očích. Šampon v očích. Slzné kanálky aktivovány. Z mého hrdla se dral tak mocný křik, že by to zřejmě způsoby menší otřesy půdy na Nový Guinei. Chtěla sem zařvat z plna hrdla, ale to ponížení. To ponížení, až bych vyšla ze sprchy mezi tu bandu "buzen", co tu v bytě mám...ubrečená, zarudlá vzteky a zkroucená bolestí. To mi zkrátka hrdost nedovolila zařvat bolestí. Polkla sem všechny ty sprostý slova, co se mi drala na jazyk. A jen v tichu, za doprovodu stékajících kapek slz, sem si žmoulala zasažené oči. Bolest mě pohltila.
Zkrátka a dobře, není nad to, připomenout si i v dospělosti tu palčivou bolest. Nepamatujete? Zkuste! Je to jako by vám hořící stíhačka narazila přímo do zornice. Bolestí se vám začnou kroutit i nehty na nohou. A pak vám nezbude, než půl hodiny nechat stříkat vodu na zasažené území. A to si piště, že teplá to nebude. Páč po té hodinové, výše zmíněné, sprchové seanci, vám všechna teplá v boileru dojde. Takže sedíte, jak pecka od nektarinky v ledové vodě se zadkem přilepenym ke studený vaně a xicht vám svíra bolestivá křeč. No, nic pro slabý povahy. Vrcholem tohoto vystoupení byl pohled do zrcadla. Jelikož já, stará profesionálka, se odličuju až po koupeli, může vám být jasné, jak to asi vypadalo. Můžu vám říct, že ani štětka z E55 po třech kumštoftech nevypadá tak zuboženě, jako já před hodinou. Xicht černej, jak starej Nigerijec, oči zarudlý, jak starej alkoholik Houška odnaproti a černý stezky od slz až někam ke kolenům. Ubohost. Degradace. Konec.
Eště teď stírám slzy, co zbyly po tom sprchovym atentátu. A čekám, až se mi dostahuje první epizoda Esmeraldy, páč až nyní, poté, co sem hodinu pobíhala po bytě "osleplá", chápu, jaký to je.
Hezký podvečer, přeji sprchování bez nehod a nezapomeňte, že šampóny sou svině a není radno je podceňovat. A vězte, že není dobré podceňovat čtení příbalového letáku, jak jednat, když přijde šampón do kontaktu s očima:-))
Prostě sem si jela tu svou sprchovací rutinu - 20 min teplá voda jen tak tekoucí na prochřadlé a prací zdecimované tělo, 15 min "zpěv" (imitace zvuků známých z youtube), 10 min rozjímání nad smyslem mojí existence ... a 3 min skutečného mytí těla. Mejdlo, holící pěna (na nohy, ne na knírek), šampón. Vše probíhalo bez známek odklonu od normálu. Ššššš, voda teče, mýdlo stéká, nohy hladké (v rámci mé tupé žiletky) a pak ... Bum. Prásk. Atomovka dopadla. Do očí mi pomalu stejká šampón, mírná panika, aktivizace ruční pomoci (aneb "vytřu si oči!"). Hovno, velevážený soude. Vše by proběhlo v normálu, to bych ale nesměla mít na rukou nesmytý šampon. Mňach Mňach. Ruce v očích. Šampon v očích. Slzné kanálky aktivovány. Z mého hrdla se dral tak mocný křik, že by to zřejmě způsoby menší otřesy půdy na Nový Guinei. Chtěla sem zařvat z plna hrdla, ale to ponížení. To ponížení, až bych vyšla ze sprchy mezi tu bandu "buzen", co tu v bytě mám...ubrečená, zarudlá vzteky a zkroucená bolestí. To mi zkrátka hrdost nedovolila zařvat bolestí. Polkla sem všechny ty sprostý slova, co se mi drala na jazyk. A jen v tichu, za doprovodu stékajících kapek slz, sem si žmoulala zasažené oči. Bolest mě pohltila.
Zkrátka a dobře, není nad to, připomenout si i v dospělosti tu palčivou bolest. Nepamatujete? Zkuste! Je to jako by vám hořící stíhačka narazila přímo do zornice. Bolestí se vám začnou kroutit i nehty na nohou. A pak vám nezbude, než půl hodiny nechat stříkat vodu na zasažené území. A to si piště, že teplá to nebude. Páč po té hodinové, výše zmíněné, sprchové seanci, vám všechna teplá v boileru dojde. Takže sedíte, jak pecka od nektarinky v ledové vodě se zadkem přilepenym ke studený vaně a xicht vám svíra bolestivá křeč. No, nic pro slabý povahy. Vrcholem tohoto vystoupení byl pohled do zrcadla. Jelikož já, stará profesionálka, se odličuju až po koupeli, může vám být jasné, jak to asi vypadalo. Můžu vám říct, že ani štětka z E55 po třech kumštoftech nevypadá tak zuboženě, jako já před hodinou. Xicht černej, jak starej Nigerijec, oči zarudlý, jak starej alkoholik Houška odnaproti a černý stezky od slz až někam ke kolenům. Ubohost. Degradace. Konec.
Eště teď stírám slzy, co zbyly po tom sprchovym atentátu. A čekám, až se mi dostahuje první epizoda Esmeraldy, páč až nyní, poté, co sem hodinu pobíhala po bytě "osleplá", chápu, jaký to je.
Hezký podvečer, přeji sprchování bez nehod a nezapomeňte, že šampóny sou svině a není radno je podceňovat. A vězte, že není dobré podceňovat čtení příbalového letáku, jak jednat, když přijde šampón do kontaktu s očima:-))
Žádné komentáře:
Okomentovat