Od doby, co jsem postřehla, že v některých amerických filmech pobíhají lidé s foťáčkem, co z něj fotky ihned vyjedou hotové, jsem v hlavě měla jasno, že Tohle musím nutně počebovat. A dnes, ve 26 letech, jsem si položku na seznamu koooonečně odškrtla. Juch, juch. Nejvíc peckový. Lidi zmatený selfietyčkama a Insťákem najednou dostali do rukou Polaroid. A musím říct, že je to brutálně návykový. Cvaknout, vyndat a mávat s tím v ručičce, dokud nevyleze obrázek. Nebo je tu druhá možnost. Nechat obrázek vylézt a pak na něj dvě minuty v pěti lidech čumět a jevit se všemi možnými způsoby, co že je to za zázrak. Tak jako my, že Romi, že Lindi? Děkujeme tímto redakci, že neprozřetelně nabídla k vyzkoušení pár "nábojů" do tohoto úúúžasného přístroje. Nicméně, neřekli jste "Hrnečku, dost", takže se zítra nedivte té prázdné krabici od filmů. Teda půlku jsme jich spotřebovali na Alexe, páč ten by si z těch fotek mohl udělat menší výstavu na Expu:-))
Kromě tohodle "focení" jsme absolvovali ještě jedno. Oficiální, ve vypůjčených hadrech, o kterých bohužel nesmíme mluvit, psát a už vůbec ne je fotit, počkejte si do října. Svůj osobní názor na chystanou kolekci si raději nechám pro sebe, nemusel by se všem líbit. A až uvidíte ty ceny, tak se vám panenky protočí víc, než mě u Hermése. Ale zase jsem si aspoň na chvilku přišla jako "modelka". Teda asi jen tři minuty, než jsem se v těch 30ti stupních začla hřát jak leguán pod solárkem. A než se ze mě stala "držka" jakéhosi přístroje na osvětlení. Člověk si samozřejmě ve vypůjčených hadrech nesmí ani sednout, natož zapálit cígo. Takže jsme dvě hodiny stály na slunku, snažili se nepotit a vyplácali asi tunu filmů do Polaroidu. Jak já ho miluju!
Pak jsme se eště v půl osmý večer stavili v redakci, vyložili tašky a vyzvedli oblečení na zítra. Nebylo by na tom samozřejmě nic úchvatného, kdyby naším úkolem nebylo naskládat cca 20 nadupanejch igelitek, 15 krabic bot, parožehličku (či jak se tomu nadává) a řidiče se spolujezdcem do auta, který bylo rádo, že se do něj vejde páteční nákup v Globusu. Ale že jsme všichni očividně fanoušky Tetrisu, stačilo ani ne pět minut, a bylo po krizi. Auto teda přecpaný, že to teče i z fejfuku, ale na to se historie neptá. Skautskej oddíl jede na dvouměsíční tábor, asi tak.
Zejtra další ofiko focení, kde mám bejt v osm, nebude tam káva, a co horší, nebude tam žrádlo. Jsem v prdeli. A eště budu nepříjemná. A jestli se i špatně vyspím, tak Bůh s vámi, kolegové.
(To je počet tašek dopoledne. Odpoledne byla ta "kopička" tak velká, že by se za ní schoval jeden mamutosaurus.)
(O netahání hraček do práce nikdo nic neříkal:-))
(Touhle fotku začala naše obsese ... miniPS: Na selfíčka si vybírejte správné partnery)
(Takový běžný make-up stolek, aneb tohle je zhruba čtvrtina mého kosmetického šuplíku.)
PS. Polaroid do každé rodiny.
PS2. Strašně rychle to utíká. Já neeeechci zpátky do školky.
PS3. Roman je nejlepší fotomodelka, co jsem kdy viděla. Linda je samo nejlepčí, ale Romanovo pubertou zmítané ego by tento fakt neuneslo.
Linda děkujeeee :D))))
OdpovědětVymazat