"Řekni mi něco vtipnýho ze školky ..."

"Jak to jde ve školce?"

"Občas docela prdel ..."

"Jo? řekni mi něco vtipnýho ..."

   Jasný, jen si tuhle vyndám deníček, do kterýho si celý dny zapisuju všechno "vtipný" ze školky a můžem začít ... No, jako nemám ho (i když by se z něj do roka stal vcelku bestCeller), takže jen tak zběžně plácnu pár věcí, co si zrovna teď vybavim ...

   Byly jsme s dětma (ze školky, já bych si nic Takovýho nepořídila ani omylem) na Vítkově, tam jak je ten děěěsně veeeeelkej kůň s "Jankem" (jak o něm zasvěceně vyprávěl Honzík (5 let)). Taková ta "skvělá" událost, kdy bandu třicetifakánků táhnete Karlínem, tipujete, kterej z nich vám pod auto spadne první a sama toho máte plný kecky po prvním stoupání. A do toho se křečovitě usmíváte jak Olga Šípková, jakože vám je famfárově a děsně si to užíváte. Protože když si to neužívá učitelka, tak mi věřte, že ty minilidi to viděj a ztratěj veškerou motivaci pokračovat v cestě ... A to nechcete! Při takové cestě probíhá tzv. Pedagogický workout (verze MŠ) - v rozmezí dvaceti minut tůry 8x-10x zavážete díťátkám tkaničky, zapnete bundu, vysmrkáte nos, 17x se vracíte zpět z kopce, protože někdo někde něco "upustil", nebo "upustil" sebe na zem. Nepřetržitě vedete stupdní dialogy (a dejchejte si a mluvte cestou do toho zkrvnh krpálu, .... neumim), 5x-7x popoběhnete pět metrů, páč "máte mezeru, hodíme vás do sběru",v průměru 2x za 10min. zachytáváte někoho, aby neskutálel po schodech/kopci a do toho celou tu dobu táhnete v závěsu za sebou v každé ruce po dvou dětech těch nejlínějších lenochodů, co by všude nejradši dojeli autem, protože jinak bychom tam došly ... nedošly. No, prostě pecička. Můžu vám říct, že nahoře jsem chviličku měla hvězdičky vyčerpání před očima. A do toho všeho osobního selhání přijde Fanouš (5 let) a řekne vám, že se ve školce nestihl vykakat. A že teď už by to jakoby šlo. Jasný, Fáno, vytáhnu z kasy nafukovací ToiToiku a nech sa páčí. "To budeš muset vydržet!" 

    Pak dojdete pod koně (na toho na Venclu), vyfotíte pár selfíček bez self pro "moderní" rodiče (protože ti, dokud na to nemaj fotky myslej, že tam celej den pijeme kapúčo s esíčkama a děti seděj u televize) a jdete vzdělávat budoucí generaci ... Teda já osobně ne, já jsem stále hledala plíce a respirátor ...

...cca tak pátá otázka mé kolegyně: 

"Děti, co vidíte, co tam má zezpoda (myšleny ostruhy) ...?"

"Cecky(!!)" (Tonda, 4 roky)

... cestou zpátky ...

"Zuzi, a co se ti líbilo na vycházce nejvíc?"

"Ten velkej pindík  ..." (Předpokládám, že myslela ten koňskej ... Nebo Janka?)

   A to je prosím to, proč jsme na tu vycházku šly. Aby děti, až se jich rodičové zeptají, co se jim líbilo nejvíc, řekly "cecky" a "pindík" ... A to, že tam někdy byla přehlídka a byly tam "Grifeni" a Venca Klasů ... "A Miloš Zeman je pěknej blbec ... řiká táta." No, kdo jinej, než opět Honzíkův šleh.

   Je to krása a naplnění vychovávat budoucí generaci, předpokládám, že budoucí generaci plastických chirurgů, urologů a učitelů anatomie ... 

   ... a filozofů "Paní učitelko, je vodník obojživelník?" No vodník je ..., co je vlastně kua vodník?! To jsme v přírodopise ne... Kurva, vždyť vodník neexistuje(!!!!), ty dementko. Tak asi tohle mi stačilo za tu sekundu prolítnout hlavou, než jsem se začla neovladatelně smát své vlastní mentální degradaci, že mě jakoby vůbec napadne přemejšlet nad tím, kde vodník žije a jestli by mohl bejt obojživelník:-)) Strašná osobní potupa ...

"Paní učitelo, ... teda paní ÚČOitelko, kolik máte dětí?"

"Chraň Bůh ... teda žádný, Beky."

"Aha ... A jakoby ani jedno?"

"Ani jedno!"

"Hmm, ale už na to máte věk ..."

(Mami, tys volala Rebece a domluvily jste tenhle výstup?)

"Pani učitelko, pani učitelko (!!), ..."

"No, co se děje, Kryštofe?!"

"Mě se chce strašně kadit ..."

"Tak svišti na záchod!"

...za půl minuty se vrátí ...

"Co je? Hotovo, jo?"

"Ne ..."

"Si to nestih?"

"Ale neeeeeee, mě se chtělo jen táááááááhle strašně prdnout ..."

(Můžu vám říct, že jsem si málem hubu roztrhla ... Kryštofe, sakra, z tebe padaj jenom perly:-)

"Paní učitelko, víte, co jsem za znamení?"

"Netuším, Tondo ..."

"Já jsem rak ... A máma jsou ryby, táta a brácha jsou štíry ..."

Klárka (4 roky): "Hmmm, a já ... Já jsem žabička ... Moje máma mi říká, že jsem žabička." 

   Jakoby-takže-tak, zhruba z tohodle důvodu je dost těžké se se mnou bavit na dospělácké úrovni. Profesionální deformace ... nebo možná to nebude ani deformace, jako spíš vrozená vada. Jo a "Pani uči-teeeeelko, já bych měl bejt eště doma." "A proč, Honzi?" "Protože dobírám eště antibiotika, ... ale máma řikala, ať vám to neřikám ..."