Včera se nám běžel půlMaraton v Pardubicích, což bych samozřejmě nevěděla (jako zarytý odpůrce běhu delšího než jedno basketbalového hřiště), kdyby má drahá sestra nebyla odborník na šílený a sebedestruktivní nápady. Že prej si potřebuje zlepšit Karmu. Její teorie je prostá, když si zlepší svoji Karmu, vezmou ji do tý práce, kam si umanula, že se dostane. Jsme zkrátka rodina tvrdejch palicí a debilních nápadů. Takže mi drahá Tegezička oznámila, že poběží půlMaraton. Ok, nu, současný trend velí, že bez selfíčka z Maratonu jsi jen sociálnípůlčlověk, takže chápu. Mě tento trend nechává žíly zcela v klidu, nerada jdu/běžím s davem (čti Jsem líná jako to prasátko a rozhodně nehodlám trávit, v mém případě tak šest hodin, během na 21 km ... pffff, blááááázni!!). Johoho, ona by to ale nebyla Tegezice, kdyby v tom nebyla nějaká "parádička". Ono jí nestačí, že je to 21 km, ale ona ještě poběží a potlačí jakýsi kočár s handicapovaným dítětem ... Aha?! Ses posrala, ne? Ty voe, vždyť chcípneš na nohy/plíce/ruce/všechno. Jakože už sem toho od ní slyšela mraky hovének, ale totok? Hmmm, novinka. Jako ona je to taková ta, jak by řekl můj drahý přiteplalý spolubydlící - "píčička". Vysportovaná, vyběhaná, Armyruny a podobný zhovadilosti už si taky odškrtla, ale jako halóó, Terezo, se prober. Je hezký, že s čoklajzem proklusáváš Stromajdou a 10 kiláčků ti přijde tak akorát, ale 21 kiláků a eště někoho tlačit!? No, tak na tuhle prdel, na tu sem se musela jet podívat na vlastní oči. Nic nepotěší starší sestru tak, jako když se ta mladší oblíbenější, rozumnější a rozmazlenější sviňucha válí v kaluži potu, krve a všelijakejch dalších tělních tekutin, a jednou vám konečně nebude odmlouvat a bude vděčná za pomoc.
Litovat jsem ji začala v momentě, kdy mi tuto radostnou zprávu oznámila (páč její beraní tvrdá kedlubna a nebetyčné ego jí nedovolí, aby si to rozmyslela). Nicméně týden před závodem začala litovat sama sebe ... Nahlas. Což v překladu znamená, že ve svý hlavě se litovala už tak dva tejdny. Abyste lépe chápali, žádná příprava neproběhla. A tím "žádná" myslím žádná. Ty dva běhy tři dny před závodem beru spíš jako placebo efekt (taky to tak dělám, neboj, je to sice k hovnu, ale člověk ze sebe nemá tak děsivej pocit). Den před závodem jsme jí litovaly nahlas spolu a já přemejšlela, jestli ten masakr chci vůbec vidět. Mnohé asi překvapí, ale kupodivu nemám ráda cizí bolest a slzy, a natož vlastní sestry. Notabene mě děsila představa, že ONA radši chcípne na trati potom, co vyplivne plíce a shořej jí podrážky, protože jí hrdost nedovolí, aby zpomalovala svůj tým. Jooooo, to sem vám eště neříkala. Ten vozejk se tlačí v týmech, protože je docela jasný, že většina pozemšťanů by chcípla, tlačit to 21 km samotná. A ty týmy se tvoří na základě časů, kterej účastník uvede jako svůj čas, za kterej tuhle vzdálenost běhá. Nu to se lehko řekne, ovšem když člověk (moje sista) nikdy tuhle vzdálenost neběžel, tak těžko odhadne, za kolik to bude mít. Vokobajvoko něco tam mrskla a tramtarará, šup s ní do nějakýho týmu fanatiků, co to tam dávaj za 1:40 ... Chachááááá, tak to si totálně v pííí ... loji. No celá cesta v sobotu do Pardubic by se dala nazvat jako "je čas na hooooodně mocnou psychopodporu" (aby došla aspoň na start).
Zaregistrována, netřeba nějakej strečing, rozcvička a heleme se focení. A ... Nooooo, tak to si řááááááádně v hajzlu. Dobrý den, já jsem pán "měřím asi stometrů, hraju volejbal, běhám radši trail ... jo a chci to mít okolo dvou hodin, jako maj moji kámošové normální půlmaraton". Další dva pánové od pohledu vysportovaní, samozřejmě taky o hlavu vyšší než (záprdek) Tegeza. No a pak tam jako vrchol celý estrády, přišel ind a indka (který já automaticky řadím mezi keňany, číňany a podobný národy stvořený na dlouhý běhy). To už mi tekly slzy nevím čeho, protože sem nevěděla, jestli jí litovat (což už jsem dělala celej pátek) nebo se smát jakej bič si na sebe upletla.
První "čekpojnt" sme udělali záhy po startu, kdy svěží, usměvavá a voňavá Tegezička proběhla ladným srnčím krokem okolo, mávala a nikterak na sobě nedávala znát to, co jsme obě věděly, že přijde. Moc a moc bolesti a bude to chtít hooooodně pomoc vlastní hlavy, která to nesmí vzdát, abychom se potkali v cíli. Záměrně nepíšu "šťastně", páč po těch dvaceti kilákách "štěstí" přijde až potom, co přejde blití ...:-)) Takže zamávat, zahulákat a šupem do auta, nakoupit vody, páč jako správní flinci a "shořelanámkoudeluprdele" jsme si nic dopředu nepřichystali. Jenomže v jednom "šopu" neměli adekvátní značku balený vody, notabene neměla pítko, a to je přece nezbytný, že jo Jiří?! Ne, není nezbytný, ale hádejte se s chlapem. Takže další "šop" plus objížďky uzavřenejch ulic, plus navigace bez uzavírek, plus Pardubice se rovná, že sme na druhým "čekpojntu" byli, aniž bychom tušili, kde zhruba jsou. Už okolo proběhly čtyři vozejčky a Tegezina skupča nikde. Já samozřejmě hysterická, že jsme to celý posra.., až mě začlo tížit vědomí, že jsem jako starší sestra zcela selhala. V ruce tři flašky vody, po kapsách hroznovej cukr, na rypáku naražený brejle, abych jí náhodou nepřehlídla ... a ona nikde. No doprdele, to bude průser ... Nejenomže jsem selhala jako starší sestra, ale i jako člověk. To se moje Karma kuevsky poseJe. Sem nevěděla, jestli spěchat do cíle, abych aspoň tam jí povzbudila, nebo čekat tady na tom místě, kde už "určitě" dááávno byla. Až později sem zjistila, že sme vůůůůbec nestáli na nějakým desátým kiláku, ale patnáctým ... Najednou se vynořili, no nebylo to najednou, ale bylo to přesně v momentě, kdy jsme se rozešli směrem k autu, že pojedeme teda do toho cíle, když jsme je tady "nestihli". Poslední otočení, jestli náhodou neběžej ... Běžeeeej!!! Sem sice slepá na dálku, ale bylo mi na první pohled jasný, že tu vodu zpátky do auta neponesu a ten ovocnej cukr si taky nesežeru. Ind oproti předpokládanému vývoji odpadl, indka se držela. Pan Trail úsměv oduchakuchu, druhej z pánů jakbysmet. Tegeza? Tegeza běží. Nevypadá tak hrozně, jak sem se obávala, ale na zvracendo to bude. Nicméně nebyl čas na emotivní výstupy, hlavně nedat na sobě znát, že svou mladší sestřičku brutálně, ale že brutálně litujete/obdivujete a splnit svou roli. A to roli nejdůležitější - "obě víme, že chcípáš a za těch pět kilometrů chcípneš úplně a na dlouho, ale to nevadí, jde o princip, takže pokračuj už to máš skoro za sebou". Hahaha, skoro?! Vůůůůbec. Chtěla bych teď říct, že sem si sebe představila na jejím místě, ale zaprvé by se TOTO (čti půlMaraton) nikdy nestalo a za druhé bych v tomhle čase byla někde o osm kiláků zpátky, a to bych se zřejmě svíjela ve smrtelných křečích ...
Třetí "čekpojnt" sme udělali kilák dva před cílem, a to už znova vidět nechci(!!). Indka odpadla, panové nadále zapleteni do veselé debaty (po 19ti kilácích?! Halóó, co je tohle za lidi?!) a na Tegeze už bylo jasně vidět, že tady už voda, ovocnej cukr/banány (ano, našli se i gurmáni, co ho cestou zakousli)/hroznový víno (prostě všechno, co sem si narvala do kapes, abych jí mohla dodat sílu), ani psychická podpora zvenku nepomůže. Teda krom toho pána, co toho měl taky plný brejle a bežel s ní posledních pár kiláků, čímž si zřejmě navzájem zachránili původní myšlenku celýho tohodle projektu, protože jinak si nejsem jistá, že by se do toho cíle doplazila živá.
"Kde je tady nejbližší křoví, budu blejt." Dobře, to "Jsi fakt nejlepší, obrovskej obdiv, wow, dokázalas to, zmáklas to, Tegezo" si nechám na jindy, teď jdeme zvracet. Tak nebylo to nic, co bychom nevěděli, že přijde. Ale že to zmákne za cestu domu třikrát, to jsme teda jako nečekaly, si myslím. Teda Tegeza rozhodně nečekala, že zlepšování Karmy, bude mít tak dlouhou dohru.
Klobouček dolu, lil sis! Jsi fakticky obdivuhodná! Kdybych neměla tu ruku (o mé ortéze na pravý ruce si taky brzo napíšeme, tohle mělo přednost), tak bežím s tebou ... chachááááá, blázen? Kecám. Nikdy!! To radši nebudu nadosmrti jíst makronky (a ty víš, jaká by to ode mne byla oběť), než abych se šla dobrovolně takhle zhuntovat. Obrovskej obdiv všem, co takhle pozvedli myšlenku (půl)maratonu - RWTTC! Ale Ty, Tegezo, Ty si FAKT KING!! (kua, furt tomu nemůžu uvěřit, co seš to za člověka:-))
"Za kolik to normálně běháš?"
"Co? 21 kiláků?"
"Jo."
"Tak to sem eště neběžela..."
PS. Cestou domu jsem si zlepšila Karmu i já (Tegeza podruhý během jednoho dne), ale o tom zase příště. Protože to se budu při psaní muset zase rozčílit ...
PS2. Běžci jsou vcelku hezcí chlapi:-DD
PS3. Už ti, Tegezo, přišel mail z toho Avastu, že Tě berou?! S takhle zlepšenou Karmou Tě tam rovnou udělaj víceprezidentkou :-))
Žádné komentáře:
Okomentovat