O víkendu, rozuměje v sobotu, jsem spolu se ségrou a osobním řidičem (děkujeme, Jiří) podnikla akci s krycím názvem "šoping". Vlastně ani nevím, kde jsem na to přišla, ale všichni jezděj do Drážďan, vozej si haldy papírovejch tašek a miliardy hadrů a všechno je tam lepčí, levnější a "mór" exkluzivní než tu. Tak jsem si řekla, že asi ve 26ti letech je čas to taky zkusit. Takže jsem měsíc dopředu vyházela půlku skříně s vidinou toho, že jí zahltím novým hogofogo obléčením a vono chovno, vážení ... Skříň prázdná, jak Lidl regály v něděli. Nebejt Kebabu a návštěvy cukrárny, tak bych musela na sobotu vzpomínat jako na velký špatný ...
Kdo tam někdy byl, tak asi ví. Kdo tam nebyl, tak ať ho to ani nenapadne. Samozřejmě v případě, že milujete haldy upocenejch asociálů z Česka, pardooon Czechie, hodinový zácpy a ušitrhající nemčinu, tak pak se balte a na tuhle sobotu už máte plán vymyšlenej, ne? Já osobně jsem si to teda představovala nějak takto: Nastoupím do auta, po půlhoďce cesty vytáhnu první řízek s okurkou, čurando na pumpě, šoping-ultraúžasnej a osvobozující šoping- vrcholšopingu-bambiliontrilion igelitek v ruce, auto narvaný po strop novejma hadrama, já někde na hranici orgasmu a nirvány. Takže příjezd do města v půl jedenáctý, nasrání na moje stupidní (šopingový) nápady cca ve čtvrt na dvanáct. Dobrý, tak první poučení - nešopovat v sobotu (logický, stačil tvůj oblíbenej selskej rozum, Barunko!). Druhý poučení - před vjezdem do Německa využít služeb myčky, jako by totiž nestačila ta pražská SPZtka, eště zaprasený ... no jak je u nás zvykem, že jo. Dokud jsou vidět známky barvy metalízy, není třeba umejvat. Poučení třetí - když neposlechnete GPSku, bude vás to stát 15 km na dálnici ...
Moc si toho z toho dne nepamatuju, páč můj mozek i paměť zatemnila jediná událost. Návštěva Primarku(!!). Musím se přiznat, že leč je mi už skoro 100, tak jsem do této soboty byla PrimarkovouPannou. A vědět oč se jedná, tak jí snad i zůstanu nadosmrti. Viděli jste to někdy/o? Pro nezainteresované šťastlivce, co tenhle prostor nikdy nenavštívili, jedná se o obrovskou plochu plnou poloprázdnejch stotisíckrát přehrabanejch košů a regálů od oblečení, přes loupače ořechů, po anální kolíky (dobře, ty jsem tam zrovna nepotkala, ale určo tam někde v tý změti všeho byly) a do toho půlka ČR (samozřejmě ta nižší sociální vrstva, teda aspoň podle toho, co jsem viděla v jejich košících, a hlavně podle těch hvězdiček štěstí v jejich očích, když viděli ty hromady lacinejch a nekvalitních pytlů na odpadky - čti oblečení). Celou dobu návštěvy, kterou se mi podařilo svým znechuceným xychtem stáhnout na deset minut (plus 35 min u pokladen), jsem měla svědivej pocit, že tam musím něco chytnou ... minimálně musím načichnout od tý haldy lidí, co v zápalu boje o nejvíc kousků levnýho oblečení za 2 éčka propotili všechny vrstvy, co na sobě maj. Většina těchto "smraďochů" samozřějmě mluvila česky, jak jinak, protože do naší Bohémie eště deodorant nedorazil. To mi připomíná, jak děsně se nemůžu dočkat léta. K hadrům jsem sestře zakázala i chodit. Představa, že zapadne mezi regály a já už ji zřejmě do zavření obchoďáku nenajdu, mě dost děsila. Ale kdyby jste to viděli, možná si tam fakt zajeďte, vemte si s sebou krabičku popcornu a Kofolu do druhý ruky a můžete se podívat, jak vypadá v reálu Darwinova teorie - Primarkverze. Vzhledem k tomu, že jsem nehodlala opustit obchod bez jejích ikonické a zcela jistě nadčasové hnědé papírovky, čapla jsem fusky za dvě éčka, vystála kilometrovou frontu na třista otevřenejch pokladen (přesto tam byla kilometrová fronta), zaplatila a šla se stydět před obchoďák. BTW ponožky jsem si vzala v neděli ráno a v neděli večer je hodila do koše ... odpadkového. Vskutku kvalita. Ale očividně to není překážka v bussinesu ... Jsem se smála představám černejch pátku v americkejch šopingovejch centrech, no už se nesměju, v sobotu jsem viděla lehčí odnož tohoto. To se radši znova podívám na Chlapce v pruhovaném pyžamu, než do Primarku ... Přišla jsem, viděla jsem, vracet se nehodlám.
Vzhledem k tomu, že jsem po otci zdědila tu úžasnou schopnost svým zpruzelým xychtem otrávit všechny účastníky okolo, tak jsme to po dvou hoďkách prodírání se mezi haldou čechů a slováků, vzdali, sežrali Kebába, koupili si točenou zmrzku a .... Teda vzdalY, protože Jiří naopak zjistil, že ho nakupování docela baví. Což člověk zpruzelej z celýho cyklu nakupování a minimálním úbytku na účtě docení. Takže jsme další dvě hodiny sloužily jako módní poradci a podržtašky (chlapovi), fakt super emancipace. No aspoň, že někdo naplnil účel cesty. Já šla večer do vinotéky pro dva litry Rulandskýho (když byl ten šopingdej), abych si ten prokletej Primark vymazala z paměti ... nebo aspoň abych mohla usnout ...
PS. Mysleli jsme si, že i němci nosej fusky v sandálech ... Ti "němci" mluvili česky.
PS2. Jenom v německým obchoďáku můžou mít prosklenejuzavřenej prostor pro kuřáky uvnitř nákupního centra sto metrů od eskalátorů vedoucího na střešní parkoviště.
PS3. Kdyby zase hledali někoho, kdo lítá po dálnici 230km/h, tak já bych věděla ...
Žádné komentáře:
Okomentovat