Učitelská šikana na iDnes(u)

   Miluju "šikanující" pedagogy, kteří to svými "hrubými" přestupky proti lidskosti dotáhnou až do článků na iDnes(u). Dneska jsem si znovu četla článek, který mi zhruba před půl rokem způsobil silný hodinový tik v levém oku a stalo se to zas. Název článku zní Učitelka křičí a všichni se třeseme, líčí děti. Školku prověřuje inspekce (http://brno.idnes.cz/ucitelky-vyhrozovaly-detem-tvrdi-rodice-z-pohorelic-p0e-/brno-zpravy.aspx?c=A160425_2241739_brno-zpravy_vh). Člověk by si z nadpisu řekl, že bude potřebovat kapesník (nebo transplantaci), jak mu při čtení pukne srdce. Ale ono je to jinak. Nadpis trošku vytrženej z kontextu. Články o učitelích, kteří jakýmkoli způsobem zhřešili ve své profesi, mám vcelku ráda. Často se nad nimi pohoršuju. Teda ani ne tak nad přístupem pedagoga, tam většinou prostě přeteče pověstný kyblíček, ale spíše nad tím, nakolik je daný incident zkreslený postojem autora vůči danému problému. Většinou se záhy pozná, zda je na straně učitelů nebo rodičů. A tady to bude ta druhá zmiňovaná strana. Protože jinak bychom se tam některé věci nemohli dočíst. Vlastně kdyby autor oplýval aspoň trochou soudnosti, tak článek nese název "Učitelka MŠ byla rodiči nařčena z šikany" ...

   ... a to bych nebyla já, kdybych si svůj nesouhlas, nebo alespoň mírnou korekci reality, nerealizovala tady. Kde jinde, že jo. Ve stručnosti, dvě učitelky měly "šikanovat" jistý počet dětí ... Doporučuji si ten článek přečíst. Jsem totiž příliš znechucená, než abych to tu znovu popisovala, o čem to je. Vytáhneme si jen pár drobností k mé osobní realitokorekci. Neříkám, že neexistují na světě učitelé, a to i ve školkách, kteří by mohli mít potěchu v tyranizaci malých dětí. Ano, jistě takoví existují. Stačí si ovšem přečíst článek z odkazu a musí být všem soudným lidem jasné, že tady to zas až tak žhavé nebude. A než někoho nařknete ze šikany, bylo by vhodné si alespoň zlehka zjistit projevy a podstatu šikany, vážení rodiče!

„Děti směly pít jen u svačiny a oběda. Když si šly lehnout, nemohly jít čůrat.“

   Předpokládám, že stejně jako většina školek v ČR, nebála bych se i tvrdit, že všechny poskytují dětem dostatek tekutin pro dodržování celodenního pitného režimu. Pití u svačin, obědů, v hrnečkách na chodbě, pítka ve třídách, apod. Věřím, že i tato má něco podobného, kde mohou děti během dne zahnat žízeň. Spíš to tedy bude tak, že inkriminované dítě, které smělo pít jen u svačiny a oběda, 8x neposlouchalo, když mu učitelka ukazovala, kde se v případě potřeby může napít. Už se mi tolikrát na konci roku stalo, že přišli rodiče s dotazem, zda by bylo možné, aby dítěti donesli do školky flašku s pitím, že se prý dítě během dne nemá kde napít. No čuměla jsem na ně jak na obláčku halucinogenů, páč jsme si vozíček s hrnečkama plnýma čaje nebo vody ukazovali tak 100x. Notabene byl zaparkovanej hned vedle naší třídy. Dost mě udivilo, že si dítě stěžuje rodičům, kteří žili v mylném domnění, že během pobytu necháme bezcitně děti vysychat. I když je tu malinká pravděpodobnost, že ono dítě chodilo žížnivé školkou, jak vyprahlá vačice pouští, zatímco se mu učitelky sborově vysmívaly. Taky možnost ...

   O druhé části citovaného textu jenom ve zkratce: Ono se totiž třeba takovýmu Tondovi během spaní "chce" čurat až 26x za hodinu ... V zásadě se mu vždycky "chce" čurat, jakmile se chce i některýmu z jeho kámošů. To jen pro vysvětlení Vašeho nemohly. V mojí třídě se dneska z tohohle důvodu nemohl jít vyčůrat při spaní Tobík.

„Učitelky vyhrožovaly dětem, že když budou zlobit, tak si pro ně maminka do školky nepřijde.“

   Neposlouchá To, bít se To nesmí, podplácet ho bonbónama je nemorální a proti vašim zásadám a fyzické tresty byly zakázány. Co s ním, když to po dobrém nejde? Neříkám, že je to šťastná metoda řešení konfliktu, ale co si budeme nalhávat, já se k tomuto krajnímu řešení situací taky hlásim. "Vojtí, já asi zavolám mamince, že pro tebe teda po obědě  chodit nemusí. Pokud se ti nechce uklízet teď, když s dětmi uklízíme, třeba si po sobě budeš chtít uklízet odpoledne, ju?" Jestli na tom někdo vidí něco pobuřujícího, ať zvedne ruku ... páč já mu ji přerazím za  nesoudnost. 

„Děti ponižovaly, že škaredě kreslí nebo neumí stříhat.“  

   Kdo z učitelek ve školce nikdy, ale skutečně nikdy neřekl dítěti, že udělal ošklivej obrázek? No jestli někdo takovej existuje, tak je buď slepej, neobjektivní, na halucinogenech, nebo věří, že se dětem nesmí nikdy říct nic, co by se jim nemuselo líbit. Občas ten obrázek JE hnusnej, občas nad ním prostě vyprsknete smíchy. Zvlášť když zjistíte, že to není Černá díra v galaxii, ale "lítající ryba na tříkolce", jak vám tvrdí autor (dítě). Občas jsou děti, který kreslej škaredě. A ne, neřikám jim to pořád. Dítě potřebuje korekci ve svém výtvarném projevu, byť pomocí negativní reakce. A občas jsou prostě děti, které vám kreslí rozstřílené zkrvavené lebky zombíků s vyhřezlým mozkem i střevama v detailním vyobrazení. A na to se nic jinýho fakt říct  nedá. 

   Neumí stříhat? No, tak asi skutečně neumí stříhat! Ale nebojte, tréninkem se to naučí. Bylo by tedy lepší nejdříve naučit své šestileté dítě stříhat a až potom trávit několik hodin denně obepisováním různých institucí kvůli domnělé "šikaně" ve školce.

 ona Lítající ryba - ilustrační obrázek

„Dceru zavřely na záchod, protože po nás plakala. Řekla nám, že ji učitelka píchala prstem do tělíčka a hlavičky.“

   Jo? Taky jsem "zavřela" dítě na záchod, protože "plakala" po rodičích. Teda vlastně 25 minut vytrvale ječela, vztekala se a kopala okolo sebe. Pro mě za mě, ať si klidně řve do zfialovění, ale mám třídu po strop narvanou dvouletejma a tříletejma vystrašenejma dětma, který vyděsí i zvuk vlastního jména. Jsou v novém prostředí a hlavně jsou to také pouze lidi (byť se tak občas nechovají), takže je to jednoduše stresuje. A dokážete si představit, jaké to je být v kolektivu 23 dětí, které samy o sobě vydávají hluky, zvuky (a pachy) a do toho někdo půlhodinu usilovně řve? A já si dovolím tvrdit, že po těch pěti letech vcelku bezpečně rozeznám pláč ze stesku a hystericky vzteklej pláčořev. A když na tohle dítě vyplácáte všechny své lidské, milé, pečující, citlivé způsoby, jak ho uklidnit, (nebo alespoň utišit), tak prostě dojde i na takováhle řešení. Ve třídě zůstat nemůže, ale vy jste tam sama a musíte ho mít pod dohledem. Co s ním? Ostatní děti jsou vyděšené, některé si zacpávají uši. Na chodbu ho poslat nemůžete, nebude pod dozorem. Máte nějaké jiné etické a především ve školce praktikovatelné řešení dané situace? Pokud ano, zasílejte vaše tipy na mail: ucakteraseradanechapoucovatodlajkututopracinikdynevykonavajicich@gmail.com.

   A neměla u toho náhodou v ruce lopatu a nažhavenou pec? A nebylo to v perníkový chaloupce? Když ta učitelka píchala prstem do tělíčka a hlavičky vašeho dítěte? To je jak kdyby píchala ta učitelka do kojence. Nebohé tělíčko a hlavička šestiletého děcka propíchané od prstu pedagožky.

Jeden čtyřletý chlapec kopal do figuríny představující učitelku...

   Co to asi musí být za čtyřletého chlapce, který má potřebu opakovaně kopat do figuríny učitelky?! Jakoby vůbec kopat do figuríny lidské postavy? Nevím, jestli by ve mně šťouchání prstem, záporná recenze obrázku nebo sezení na hanbě vyvolalo tuto potřebu. 

Jiný šestiletý chlapec vyprávěl, že ve školce musel sedět sám u stolečku hanby, když jedl nebo kreslil.

   Po světě pobíhá tolik různěletých chlapců, co vyprávějí o tom, jak jsem je nechala sedět samotné u oběda nebo u předškolní přípravy. Ale o to míň je chlapců a děvčat, kteří pobíhají po světě a vyprávějí o tom, kterak jim ve školce při obědech Filip polejval polévkou jedno oblečení za druhým, a kterak jim při výtvarce čmáral do jejich obrázků. A to se vyplatí!

„Musel se dívat do zdi a neviděl na ostatní děti, když se na ně chtěl otočit, paní učitelka na něj zařvala, aby se otočil, a on pak brečel,“ ...

   Ano, tomuto postupu se říká, paní psycholožko, zločin a (následný) trest. A věřím, že i ve vašich učebnicích na vysoké škole jste o tom četla. Fráze zařvala je pak mírně emocionálně zabarvené označení pro to, že učitelka verbálně vyžadovala dodržování uloženého trestu na viníkovi. Což mi přijde zcela pedagogické, logické a především příkladné, nejsou-li respektovány její podmínky. Nebo se mýlím?

Rodiče zase nechtěli, aby v jejich třídě byl ještě asistent.

   Kdyby moje dítě šikanoval kantor, chtěla bych pro něj asistentů, co nejvíc by to šlo. Mohli by totiž dosvědčit pravdivost tvrzení mého dítěte. Nebo minimálně ho uchránit výpadů toho tyrana ...

Dvě rodiny boj vzdaly, dnes proti MŠ stojí pět rodin se šesti dětmi.

   A proč ty rodiny stojí a raději nejdou změnit zařízení, do kterého chodí jejich ratolesti? Mně takhle někde ničit dítě... Někde, kde se s nimi nejde rozumně domluvit. Musíte na ně posílat Hygienu, Školskou radu a kdoví koho ještě... Své dítě bych raději sbalila a přehlásila do jiné školky, kde nebudou učitelky prahnoucí po tom do něj ňoupat prstama. No, možná to jádro pudla bude trošku někde jinde, než v učitelce.

Do věci se vložil i ombudsman ministerstva školství Eduard Zeman. Nelíbí se mu, jak se město, jako zřizovatel, vypořádalo s výsledky prosincové inspekce ...

   ... věřím, že v dané školce jistě veškerý personál vřele ocení, když jim tam pan Zeman přijde ukázat, jak se to má správně dělat. Třeba tak na tejden dva, hm?! A kdyby vás nechtěli tam, tak u nás máte dveře otevřené. Ráda se od vás něco přiučím. Abych nemusela hysterické děti odvádět do jiné místnost, nemusela po nich vyžadovat kázeň a dodržování pravidel výše zmíněnými (ne)standardními postupy. Nebo rovnou radši přestaneme kázeň vyžadovat a zrušíme pravidla?

     Pokračování příště. Přečetla jsem si totiž i komentáře pod článkem, takže materiálu bude dost!