Sýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýr

   Dneska bylo ve školce focení. Z 25 dětí si ho 23 nenechalo ujít. Jestli bude do konce roku ještě jedno focení, tak mi přijďte popřát na Štědrý den do Bohnické léčebny. Nebo na skupinovou terapii pro alkoholiky.

   Focení bylo naplánované na osmou hodinu. V 7:57 jsem ve třídě měla 5 dětí. V 7:58 jsem měla dětí 15 a kilometrovou frontu náruživých rodičů před dveřmi, kteří mi ukládali nejrůznější požadavky na to, kterak má jejich dítě při focení vypadat. Tu Fandovi narovnat kravatu, tu Míšovi vyměnit kamaše za lacláče, Monice učesat pěšinku doleva (a vyndat prsty z nosu, kde je má permanentně "zaparkovaný"). A kdyby ještě bylo možné, tak najít ve školce košili, protože Jiřík má jen ufoulaný, obědem pokydaný tričko a maminka si za měsíc nestihla všimnout obří cedule na nástěnce FOCENÍ.

    V 8:25 přijíždí pan fotograf. V 8:27 stojí uprostřed třídy Kristián se spoďárama u kolen. Vzhledem k jazykové bariéře (dítěti jsou tři, přesto vydává pouze neurčité skřeky, a to pouze když má lepší den) se mi nedaří zjistit, kde nastal problém. Gesty a křikem ho nakonec přiměju si kalhoty natáhnout. V 8:28 objevuji, kde je problém. I když, tady by se asi víc hodilo slovo průser. K. využil k vykonání velké potřeby mísu A. Ovšem zvládl exkrementem "dekorovat" i prkénko mísy B a C. Nevěděla jsem, s čím bojovat dřív. Jestli s pláčem ze zoufalosti, který se dral odhodlaně ven skrze mé slzné kanálky. Nebo s potřebou se smradem zeblejt. Omluvte mé výrazy, ale to prostě jinak napsat nejde. Koronuval to moment, kdy jsem mu šla zkontrolovat spodky. Bylo mi totiž jasné, že po tom armagedonu na záchodcích, to musí mít někde "pokračování". Opatrně jsem prstíkem zezadu sáhla za gumu a... Oooooooh Kuuuuuuuuuurvadrát! Tohle je jedna z těch fekálních historek ze školky, kterými bavím přátelé nad pivem. Nebo nad obědem, když jim chci zkazit chuť:-) Prstem jsem totiž velmi elegantně zajela přímo do... Dobrou chuť, pokud právě jíte. Prst jsem znechuceně a s jekem vytáhla, vztekle dupala nožičkama a chtěla dát konečně průchod emocím. Především onomu zoufalému pláči. V ten moment dveře třídy hurónsky rozráží pán fotograf: "Můžete se jít fotit..."

    Převlékám děti, češu děti, řadím děti, Emma si chčije do silonek, přestávám česat, přestávám převlékat, přestávám řadit, začínám řádit. Vidím rudě. Zapnout šatečky, zastrčit košili, rozmotat Kristiána z trička, na kterém se právě škrtí. Druhou rukou se snažím vysmrkat Nelu, které zelenkavá nudle stéká přímo na volánky od halenky. 

   Děti převlečené, upravené, jejich svěrače zatím drží, odcházíme směr focení. 1,2,3,... 22. Chybí mi dítě! Když se ani napotřetí nedopočítám správného počtu, začínám mírně panikařit. Jako zběsilá slípka lítám po školce: "Nemám dítě... Jedno mi chybí!" Uklizečka nevěřícně koukala na můj vzteky zrudlej xycht (čti byla jsem totálně na pokraji zhroucení) a nevěděla, jestli mě dřív politovat nebo se přidat k pátrací akci. "Kdo ti chybí?" "Kua, jak mám vědět kdo? Prostě někdo... " "Marek." "Neeee, Marek je tady", hlásí Alice. Super, tak kdo mi kuadrát chybí? Oliver, kde je Oliver?!

   Olivera jsme, chudáka, vyrušily u svačiny. U svačiny třídy Berušek. My jsme třída Zajíčků. Prostě to je tak, když má dvouleté dítě hlad, nemáte ho přilepeného k noze a odmítá respektovat příslušnost ke třídě. 23, konečně. Můžeme začít. Teda ihned potom, co Eliška přestane hystericky vřískat, protože odmítá vstoupit do tělocvičny, kde focení probíhá. No co, může nakonec vřískat i uvnitř. Fotograf na mě nevěřícně kouká. No co? Kam jí mám dát?! Nečum a foť! Dokud jim držej svěrače. No jo, já jsem v tomhle kraválu celej den. Ne, ta ti nerozumí, že se má usmát. Ne, ta taky ne. Ne, tenhle ti taky nerozumí. Ano, tu tekoucí nudli utřu, od čeho jiného tu učitelka je. Ne, ten ti taky nerozumí, že má říct "sýr". Ten ti sice rozumí, ale sere na tebe, jsou mu dva roky a má nás všechny u prdele. Ale rozmazlenej není, on jen rozvíjí svou osobnost. A ne, ta se fotit nebude, protože nechce a protože začne vřískat ještě víc, jestli na ní někdo sáhne. Jééééé, Kristián zase čůrá. Škoda, že ani tentokrát si nestihl říct, že potřebuje na záchod. Fotograf nevěřícně čumí. No, co koukáš, ty rarášku? Vítej v mateřské škole! Vítejte a ničehož se nebojte. Vše běží dle plánu, nebo alespoň tak, jak to tu s dvouletejma dětma běží od září...

PS. K dvouletým dětem dostane školka "chůvy". S platností od roku 2020...

PS2. Když jsem viděla odcházet pana fotografa, musela jsem se mu smát. Ten chvilku školky fotit nebude...

PS3. Maminka od Alice se mě dneska ptala, kolik toho Alice snědla k obědu. Na to jsem jí bohužel nepodala uspokojivou odpověď. Nicméně mamince od Kristiána můžu sdělit, že K. má velmi kvalitní stolici (i na omak)...