Jsou jistí lidé, kteří si plní své pubertální přání tím, že 31.12. tráví den na sjezdovce. A tihle lidé se dělí na ty, kteří přežijí bez újmy... a mě. Můžu vám říct, že péče o domácnost, sebeobsluha i vykonávání denních potřeb se dostaly do nové dimenze. A ne, nebyla jsem opilá (k překvapení ošetřujících lékařů). Možná kdybych byla, drželo by se mě to pověstné opilecké štěstí. Škoda. Třeba příště...
Kdo nepadá, lyžuje pod svoje možnosti. Některý hvězdy padaj z nebe a některý hvězdy holt padaj ze svahu. My, co chceme lyžovat nad svoje možnosti, lítáme vzduchem a po třech metrech letu tvrdě přistáváme na nejzledovatělejší části sjezdovky. Na rameno. A nejlépe to děláme dopoledne. Navíc já jsem holka ze školky, nenechám si propadnout permici za pětikilo, bolest, nebolest, tady šlo o princip. Nenechte se vyrušovat v silvestrovském lyžování, jezdíme dál. Notabene není nic, co by u mě nespravilo pár decilitrů rumu (a trocha slz).
Z pracovního provozu jsem momentálně vyřazena (což mě děsitánsky mrzinká). Spolu s tím jsem mírně vyřazena i z čehokoli, k čemu obyčejný smrtelník potřebuje obě ruce. Hlavně tu pravou. U holek to platí bambilionásobně. Tady je několik tipů pro ty, kteří by chtěli být v mé kůži... protože JÉÉÉÉÉÉ, to je hrozný, že se ti to stalo, ale zase si aspoň odpočineš. Tak určitě!
Jedna ruka netleská...
- a taky těžko rozepíná kalhoty, podprdu, kozačky, bundu
- a proměňuje čištění zubů elektronickým kartáčkem v nelítostný boj o zachování co největšího počtu zubů, popřípadě jiných orgánů, do kterých se během čištění stihnete šťouchnout
- a celkově dost znemožňuje přípravu hodnotného jídla, protože krájejte si chleba, míchejte si vejce nebo zceďte těstoviny POUZE levou rukou (nebo s ní zkuste sníst jogurt... bez bryndání)
- a neučeše vlasy jinak, než na styl malá čarodějka (na nějaký praktický každodenní účesy ala culík si nechte zajít na pár týdnů chuť)
- a vede k mírné dehydrataci, páč představa rituálu spojeného s vykonáváním základních biologických potřeb vás vysloveně děsí (jednou rukou)
- a dost těžko se obléká do jiného oblečení, než jsou tílka, což se teď uprostřed grónské zimy docela hodí
- a nepíše zprávy na telefonu, protože... už ste to zkoušeli jedním palcem?
- a nenakupuje... ani základní potraviny pro přežití (protože jak člověk nakoupí/zaplatí levou rukou?)
- a neumejvá nádobí, neutírá prach, neluxuje, nevytírá (protože ne že by to s trochou snahy a kreativity nešlo, ale proč...)
- a neutírá zadky/nosy dětem ve školce, podle doktorů minimálně další dva měsíce (což mě děěěsně mrzí, sorry děcka)
- a o malování (obličeje na xycht) vám asi vyprávět nemusím - tudíž domácí vězení
... Sportem ku trvalé invaliditě. Amen!
PS. To je tak, když dostane člověk od Ježíška nový boty na basket (protože je akutně potřebuje na zbytek sezóny)... Aspoň si je dalšího půlroku nesešlapu
PS2. Ano, bolí to jako prase! Nicméně pizza tuhle lokální bolest trošičku tlumí, takže už nechci vidět návštěvy s Ibalginem nebo Alpou...
PS3. Kdokoli, kdo mi přijde učesat culík, má u mě kousíček pizzy (se kterou ke mně samozřejmě přišel na návštěvu:-D)
Žádné komentáře:
Okomentovat