Člověk by řekl, že vzhledem k tomu, že se letos koná 52. ročník pochodu Praha - Prčice, organizátoři budou mít celou akci kvalitně zorganizovanou. Nu, člověk se občas může mýlit.
Jsem "pochodista" začátečník a účastnila jsem se letos podruhé, za to ve skvělém čase. Jako 30km za 6hodin není výsledek úplně k zahození. I když o den později byly k zahození obě půlky mýho zadku. Netuším proč, ale nic kromě něj mě dneska nebolí. Asi si teď chvilku nezatwerkuju :-D
Chápu, že se pochod koná jednou ročně. Nicméně ani Princ of Persia nebude mít tak zastaralý a nepřehledný stránky jako Pochod Praha Prčice. Zorientovat se na nich chce chvilku soustředění, velkou dávku trpělivosti a trochu toho umu. Na druhou stranu, vim jak vypadaj webovky naší MŠ, tak tady nebudu moralizovat.
Pokud se do startovních pozic vydáte vlakem, což je jedna z nejčastějších možností, měli byste mít rádi těsný lidský kontakt s cizími lidmi. Protože jinak nedojedete dál, než do Olbramovic. Tam totiž končí kupéčkový vlak z Práglu a začíná motoráčkové peklo. Globálně vzato by člověk ani nepotřeboval nikterak vysokou inteligenci, ani počtářské schopnosti, aby mu došlo, že vyšle-li vlak z Prahy o cca 8 vagónech plných lidí, bude v Olbramovicích na přestupu potřebovat víc, jak čtyři vagónky motoráčku. I sardinky v plechovce maj větší prostor k seberealizaci. To, že pan strojvůdce považoval za nutné topit, protože lokálně nesvítilo slunko, to ani nezmiňuju. Možná bych to nezmínila vůbec, kdybych v tom sardinkovém voze prdelí přímo neopírala o radiátor. Ale zase jsem pěkně "opálená" po těch 40 minutách jízdy. Zvuk motoráku připomínal lisování železného odpadu a rychlost nepřesahovala rychlost bloumajících turistů po Václaváku. Nakonec jsme však k překvapení všech lidských sardinek dorazili do cíle. Tedy ke startovnímu místu...
Zde se kupodivu vyskytl další problém, když mraky lidí z vlaku a dalších dopravních prostředků měly odbavit tři stolečky na zápis. Kdo prozřetelně nekmital dopředu, postál si ve frontě, která se jako lenivý had táhla tak daleko, že by kdejaký podnikavec mohl vydělat na prodeji pivek (či antidepresiv). Stačilo si jen vedle příslušné fronty rozložit výčep.
Pomineme-li sardinkový styl cestování, několikametrové fronty u zápisného/piva/klobás/toitoiek (které byly samozřejmě až v cíli, přesněji řečeno bylo jich tam pět na všechny ty, co nepadli po cestě) a žalostný počet odpadkových košů po trase (čti 0), pak bych tu měla ještě jednu výtku. Značení! Boha jeho, neříkalo se, že jsme v turistickém značení jedni z nejpreciznějších?! Nu, pochod Praha Prčice asi nepovažují pořadatelé za turistickou aktivitu, protože jinak nevím, jak si vysvětlit to (ne)značení po cestě. Člověk dojde na rozcestí a může buď vpravo nebo vlevo. Tak zkoumá, bádá a vyhlíží jakýkoli náznak směrovek kudy kam a vono hovno. Směrovku najde až tak po 20 metrech, ale pouze za předpokladu, že zahnul správně. Samozřejmě většina cesty se odehrává v důsledném sledování hroznu lidí před vámi. Ale jsou momenty, kdy "hrozen" není a vy jste tím pádem v řiti, páč nikde ani fáborek. Ono by to nebylo zas tak katastrofální, kdyby jste sem tam nemuseli odbočit z asfaltové cesty na polní. Ale když chybí značení nebo "hrozen", dojde vám to třeba až v další vesnici, jako mým kamarádkám. My na tom ošemetným (čti neoznačeným) rozcestí měly z prdele kliku, jelkož před námi šly seniorky, jejichž batohy táhlo k zemi snad 50 botiček (dostávají se za úspěšné absolvování). Kamarádky to štěstí neměly. Ovšem nebyly v tom aspoň samy. Ono si totiž mnoho lidí za nimi myslelo, že "ony" jsou ten "hrozen" a věrně je následovalo. Hmmm, pešek, nekvalitní hrozen.
Moje poslední připomínka není tak k organizátorům, jako k těm dementním lidem, co kua nechápou, že stejně jako na silnici, tak na pochodu, maj pomalý (obézní/v converskách/s kabelkou) chodit vpravo. Protože ne všichni se za vámi chtěj dalších 28 km táhnout jak smrad z kravína. Člověk by si řekl, že když někomu funí na záda, doplní to o afektované pokašlávání a sem tam vrhne stítn, té zátce před ním dojde, že se ho někdo třeba i snaží předejít. Ale jak již jsme si řekli na začátku, člověk se může mýlit.
PS. Problém pomalu se šourajících lidí v levém chodeckém pruhu je globální problém. Projevuje se především ve velkoměstech. Zde mají snad všichni tihle šouralové srazy, aby mě mohli ničit svou pomalou chůzí a nemožností je předejít. Viz. Václavák, vod koně dolů je to na patnáct minut, protože když obejdeš fotoskupču japončíků, narazíš na kochající se zájezd seniorů, za nimiž již číhá sekta zvaná - rodinka na výletě.
PS2. Odjezdy z Prčic směr domov nebudu komentovat, popraskaly by mi žilky v hlavě
PS3. Tak zase za rok
Žádné komentáře:
Okomentovat