Je to taková příjemná kultovní kratochvíle, když Vás navštíví Česká školní inspekce. Atmoška okolo by se dala krájet tupým nožem, učitelé sepisují poslední vůli a nad školou se vznáší temný mrak. Okolo ředitelny se chodí po špičkách, nejlépe zahaleni do neviditelného pláště a na dveře ťukají jen ti nejodvážnější. A zatímco mají všichni (zaměstnanci) stažený půlky, do nám svěřených a vychovaných dětí vstupují jakési nadpozemské síly, které z nich dělají otupělé outloně nebo hyperaktivní zvěř.
Den I (jako inspekční). Bertík si hraje s Olíkem. Normálně si hrají na Star Wars, dnes je Bertík lékař. Olík měl dopravní nehodu a Bert ho právě operuje. Na mou otázku, co se Olíkovi stalo, mi Bertík odpoví, že Olda zemřel na následky kolize. Paní inspektorka si tohoto momentu možná nevšimla. Nicméně to, že mi přišel Bert za deset minut oznámit, že Olda už je v hrobě, nepřeslechla. Hrob spočíval v tom, že si Olík stoupl do rohu třídy a tam stál a civěl na ostatní. Do toho nahlas vykřikoval, že "je v hrobě". Výborný, děti si hrajou před inspekcí na smrt. To chcete!
Viktorce jsem údajně včera řekla, že dneska s námi nemusí ven a může zůstat (sama) ve třídě. V momentě, kdy se paní inspektorka přiblížila na doslech, Viktorka zesílila hlasitost a dala si dobrý pozor na to, aby formulku "vy jste mi to včera dovolila", zopakovala co nejvíckrát. Je veřejně známé, že děti NIKDY nelžou. A já musím před inspekcí zažít "výjimku potvrzující pravidlo".
Pavlík se rozhodl, že je dnes ideální den na mazlení. To v překladu znamená, že Vás dítě omakává na prsou a říká Vám, že Vás miluje. Následně se přisaje na nohu, chytí se zadku a vy třídu dalších pět minut brázdíte s dítětem ala "vysoký kozačky". Samozřejmě i zde platí zásada, že pakliže to zahlédne další dítě, že má někdo s účou takto "intimní" a blízký kontakt, chce to taky. Takže v tu chvíli máte nohy obalené dětmi, které Vás soustavně objímají, štípou do stehen, otírají si o Vás sliny a do toho vám tři z nich stojí na noze a chtějí, abyste s nimi obkroužila třídu. A vysvětlujte pak inspekci, že jste úplně normální třída.
Na Pavlíka dnes naplno dosedlo jaro. Poté, co se mi ho podařilo přesvědčit, že ve školce je i jiná zábava, než se držet stehna učitelky, políbil mi ruku a ještě jednou mě ubezpečil, že mě miluje. Onen polibek svým pohledem zachytila Beátka. Přišla ke mně a já se domnívala, že mi chce něco pošeptat. Sklonila jsem se, nastavila ucho a v ten moment se Bea přisála. Z nějakého, mě blíže neznámého důvodu, se rozhodla mě políbit. Ne, skutečně toto nejsou běžné praktiky, co s dětmi zažíváme každý den. Ale co na tom záleží, když se Vám dítě přisálo na obličej a odmítá na tom něco měnit. Celý tento akt lásky ze svého "hrobu" pozoroval i Olík. A paní inspektorka.
Chybělo deset minut do odchodu na zahrádku. Tam už inspekce nechodí a mě čeká vysvobození. Zabředla jsem nad Lego kostičkami s dětmi do hovoru na téma táborák. To je vcelku bezpečné a neutrální téma. Naivně jsem si myslela.
"... no tak si někdy můžeme udělat táborák. Koupíme buřty a opečeme si je," povídám.
Anežka(3): "Já, já, já koupim... já koupim... koupim... Já koupim HOUNO!" Vážně to čerstvě tříletý děcko, kterému většinou rozumíte pouze "já u dou po o" (čti Já jdu domu po o), právě před inspektorkou řeklo slovo "hovno"?! V té chvíli by se ve mně krve nedořezal. Snažím se dělat, že jsem to neslyšela a pokouším se ono "houno" zamluvit. Neúspěšně. Áňa se o nákupu houna zmíní ještě třikrát. Celkem zbytečně doufám, že inspektorka je hluchá jak plankton. Nebo jí ono "hovno" uniklo.
Když jsem si řikala, že trapnomoment je zažehnán, postaví se vedle mě Jonáš a z plna hrdla zahuláká na celou třídu: "Paniučtelko, já si taky koupim HOVNO a upeču si ho! Můžem si to hovno upéct společně..."
PS. Paní inspektorka vypadala zkušeně, určitě za svou letitou kariéru zažila větší kuriozity, než pečení výkalů u táboráku
PS2. Vlastně se jí u nás ve třídě, i přes tyto kolize, líbilo, řikala kolegyně. Což mým "fandům" hlava nepobere.
PS3. Když nejde o život, o houno jde, přátelé! Hlavní je se z toho nepo...
Žádné komentáře:
Okomentovat