Proč české školství přichází o dobré učitele

   Kdysi jsem věřila, že přispěji ke zkvalitnění českého školství. Věřila jsem, že spasím svět. Pokud ne svět, tak aspoň děti v „mé“ mateřské škole. Chtěla jsem zvýšit upadající, nebo spíše upadlou, prestiž učitelského povolání.

   Pozvedla jsem tak akorát decku bílého obden. Spasila jsem maximálně sebe tím, že jsem posbírala zbytky sebeúcty a dala po 8 letech výpověď. Zvýšila jsem spíše statistiku vysokoškolsky vzdělaných pedagogů odcházejících do jiných oborů.

  České školství je v krizi, jak materiální, tak personální. Mediální masáž, kdy je veřejnost systematicky štvaná proti učitelům, je politováníhodná. Média učitele zobrazují permanentně jako vyhořelou, znechucenou, nekvalitní kreaturu, která vysává ze školství finance, jež měly být určeny dětem (na obědy).

   Kapacita třídy mateřské školy je až 28 dětí. Ano, na jednu učitelku, druhá chodí až na odpolední. Že může být věkový rozdíl mezi dětmi až 4 roky ani nezmiňuji. Jak asi může probíhat výuka, nebo jakékoli vzdělávání v tomto počtu? Adekvátní počet žáků na třídu je hluboko pod hranicí 20. Aby bylo možné každému poskytnout stejnou míru péče, počet by byl tak 10. Ale o snižování počtu se nikdo nebaví, to je pro média a neziskovky nelákavé téma, z toho netečou peníze.

   Průměrný věk učitelů připomíná domov důchodců. Staří, kteří nám navyšovali statistiky průměrných mezd a drželi rozpadající se systém jakž takž pohromadě, odcházejí do (zaslouženého) důchodu. Někteří i mnoho let přesluhují. Na jejich místa by měli nastoupit mladí. K čemuž nedochází a nedojde, neb to není lukrativní povolání. Je psychicky náročné a vyčerpávající, s obřím břemenem zodpovědnosti. S neodpovídajícím ohodnocením a společenským postavením. Kdo by se do toho hrnul? A proč?

   Chybějící síly se zaplácávají vším, co je po ruce. Nadšení a aktivita jsou sice chvályhodné atributy, ovšem ne všichni nadšení a aktivní mají předpoklady pro práci učitele. Někdy ani nemusíte být nadšení, dokonce ani nemusíte mít maturitu a stejnak vás jako učitelku MŠ přijmou. Nejsou lidi.

   Zbytečná existence školských odborů. Nejenže v jejich čele sedí skoro dvacet let tentýž člověk, ale když by se měly ozvat, mlčí. Pak vymýšlejí hurá akce, a la nedávnou stávku, která nebyla připravena a díky níž jsou učitelé opět pro smích. O tom, že od „stávky“ už o odborech zase není slyšet, mluvit netřeba. Přitom ničeho nedocílily, jen pár vyučujících mělo den naplaceného volna…

   Hlavním problémem i nadále (již 30 let) zůstává platové ohodnocení tohoto povolání.  I když média sveřepě tvrdí něco jiného. O to větší pro vás může být překvapení, že můj odchod nezapříčinila ani neodpovídající mzda, ani děti, dokonce ani rodiče s Google vzděláním, kteří mi radili, jak mám vykonávat svou práci.

   Nebylo to plánované. Ale bylo to osvobozující. Důvodem bylo nově zvolené vedení, které svým rozhodnutím zatlouklo pomyslný poslední hřebíček do (mé učitelské) rakve… A mě tak po osmi letech vysvobodilo ze soukolí beznaděje, frustrace a vyčerpání z předem prohraného boje jménem české školství.

   Přeji mnoho sil, odvahy a odhodlání všem zbývajícím kolegům. Třeba i díky Vám jednou to Finsko skutečně dohoníme…

České školy budou mít rok ZAVŘENO

   Co se původně zdálo jako aprílový žertík, byť ohlášený s opožděním v květnu, se nyní jeví jako reálný projekt.

   Na ministerstvu čar a kouzel (čti ministerstvu školství) se předhánějí v navrhování "inovací", které vedou tak akorát k destrukci českého vzdělávacího systému. Už jsme ustáli Kateřinu Valachovou a její "inkluzi" v českém, všechny strany poškozujícím, provedení. I její myšlenku, že mateřské školy mohou suplovat jesle. Které stát v devadesátých letech neprozřetelně zrušil a dvouleté děti jsou nyní součástí mateřské školy.

   Strana STAN před prázdninami zadala do Google vyhledavače “finské školství”, vytrhla z textu, co se jí líbilo a podala to jako návrh ke schválení. To, co běžně ve světě funguje, se v našich končinách dá praktikovat asi jako nudismus na dětském hřišti. Zkusit to můžete, ale přinese vám to víc škody než užitku.

    Pro každého učitele po 10 letech praxe jeden rok studijního volna - tzv. sabatikl. To je to, co naši zemi bez šesti tisíců učitelů spasí? Nikoli navýšení prestiže povolání a adekvátní mzda. Vize je to pěkná, v mnoha okolních státech funguje. Nejen na poli školství. Ovšem v oněch mnoha státech nemají tak zastaralý, upadající a finančně podhodnocený systém veřejného vzdělávání jako u nás.

   Nabízí se hned několik otázek. Již teď chybí učitelé v řádech tisíců. Kdo tedy půjde pracovat za ty, kteří budou mít rok volna? A kdo bude suplovat práci ředitele, který má těch 10 let také za sebou? 

   

   Zamysleli se páni politici nad detaily? Bude to platit i pro pedagogy těsně před penzí (potřebují se ještě vzdělávat v oboru?), učitelky vracející se z mateřské dovolené (která se jim započítává do praxe, čili dostanou “roční volno” za dva roky ve školství plus dvě mateřské)? Jakou bude mít stát záruku, že se do školství po roční pauze vrátíme a nevyužijeme ji spíš k vyhledání lukrativnějšího pracovního uplatnění?

   Vzhledem k tomu, že průměrný věk učitelů je nad 50 let, statisticky tak 80 % má danou lhůtu odpracovanou. To jako teď sborově odejdou na rok pryč? Nebo budou nějaké pořadníky? Kterých se tak půlka nedožije?

   Během onoho (až) roku sebevzdělávání, budeme prý dostávat poměrný plat. Ve školství, kde chybí peníze na platy, asistenty, vzdělávací pomůcky, vybavení škol…

   Už takhle máme (učitelé) podle veřejnosti tak 5 měsíců prázdnin. Nevím, jak by rozdýchali rok "volna", který by nám platili ze svých daní. Přestože by tento rok měl sloužit ke studiu, stážím a rozšiřování praxe. Hlavně tedy doufám, že jsou vysoké školy připraveny na nápor "studentů" z řad pedagogů. Nebo spíš, že si všichni profesoři nevezmou také rok studijního volna. 

   Budu ve státní vzdělávacím sektoru devátým rokem. Za tu dobu v něm stát stihl napáchat mnoho škod a dehonestovat povolání učitel. V neposlední řadě oslabil české školství, které patřilo k jedněm z nejlepších na světě.

   Bylo by na čase, není-li už pozdě, vyměnit amatéry v čele našeho sektoru, jež se tam střídají jak aprílové počasí, za někoho méně populistického a problematiky znalejšího. Většina čelních představitelů viděla školu jen zvenku. Paní Valachová ani pan Plaga českým učitelům moc dobrého nepřinesli. Spíš se předhánějí, kdo prosadí větší absurditu pod líbivým heslem "Zachraňme české školství". Ale zachraňují ho stejně, jako když plavčík hodí tonoucímu kruh z betonu...

Typologie moderních fotrů v MŠ

 Tatínkové dětí ve školce - to je taková zvláštní přehlídka dokola se opakujících typů. Některé typy se kombinují, někdy dochází k jisté otcovské evoluci během tříleté docházky potomka do mateřské školy. 

   Otec "já jen vedu dítě" - takový otec dítě pouze přivádí. Pokud ho požádáte, aby cokoli podepsal, je zaskočen, volá manželce, zda smí podpisový akt provést. Jakákoli interakce s učitelkou je mu nadmíru nepříjemná. 

   Otec "předvádivý" - se svým dítětem laškuje, dovádí, vyhazuje ho metr nad zem, hlasitě juchá. Ovšem vždy pouze je-li v dohledu učitelka, pro kterou se toto divadlo koná. Satisfakcí mu je, zaujme-li její pozornost.

   Otec "detektiv" - objeví-li se nová učitelka, ihned zjišťuje, kdo to je. Jakou má praxi s dětmi? Kolik jí je let? Má dostatečné vzdělání? Je vdaná? Jaký má názor na potraty?
Tento typ pokládá řadu nepříjemných, často i osobních dotazů. Zatímco on se kvalifikoval pouze tím, že zplodil JEDNOHO syna Řehoře, od učitelky vyžaduje dvacetiletou praxi, roční stáž ve Finsku a bezpečnostní prověrku. Testy způsobilosti a rozborem krve by také nepohrdl. Asertivnější verze biomatek...

    Otec "mobilní" - telefon mu plně přirostl k uchu. Proto jej nikdy neodkládá, a to ani když vyzvedává své dítě z MŠ. Zdraví pokynutím hlavy. Mluvit s ním není možné, jelikož NEUSTÁLE telefonuje. 

   Otec "sezónní" - tento strýček bude maminkou dítěte do čtvrt roku nahrazen jiným.

  Otec "hypochondrický/hyperprotektivní" - pokud si jeho dítě při ranním oblékání zavadilo nehtem o čelo, je to pomalu na šití a dítě týden nesmí ve školce cvičit. Bylo by nejlepší ho vozit na invalidním vozíčku a stravu mu podávat nitrožilně. Jakoukoli modřinu, kterou dítě získá během pobytu v MŠ, konzultuje s učitelkou a hledá viníky. Jakýkoli střet jeho dítěte s jiným považuje za šikanu. Z té je z jeho strany obviněno minimálně jedno dítě za čtvrt roku.

    Otec "prudič" - nechápe, proč jeho dítě nemůže házet koňský trus z oken, když na to má chuť. Vyžaduje, aby se chod třídy a učitelka podrobila zcela jeho přání, potažmo přání jeho dítěte, které chce místo spánku lekce akrobatické jógy či hru na bicí. 

   Otec "pohodový"(tzv. optimální) - neřeší hovadiny. Je vděčný, že se mu někdo postará o dítě a on si může jít "odpočinout" do práce. Je slušný, vstřícný a chápe, že učitelky mají jen jeden pár rukou/očí. Své dítě nevidí jako středobod galaxie, učitelku nepovažuje za otroka nebo primitivní postavičku hrající si celý den s Legem. 

   Otec "kolega" - během povinné vojenské služby byl na týdenní praxi v MŠ a je tudíž kvalifikovaným odborníkem na péči o dítě předškolního věku. Má tendenci vám kolegiálně tykat a rád vám poradí, jak máte vykonávat svou práci.

   Otec "sexouš" - z pravidla se na každé školce vyskytuje alespoň jeden otec, jež u všech učitelek spouští při příchodu Pavlovův reflex. Je charismatický, vtipný, neprudérní, vždy dobře naladěn, jeho dítě bývá bezproblémové. Což může být způsobeno zatemněnou myslí jeho učitelek. 

   Otec "co na něm jeho žena vidí?" - v zásadě neudržovaný, deodorantu neznalý, nesympatický, úlisný muž, jehož pižmo zůstává v místnosti i několik minut po jeho odchodu. Vyvolává ve vás tendence k aplikaci antibakteriálního gelu, zatímco jeho žena je příkladem ideální ženy.

   Otec "vtipálek" - je s ním vždy legrace. Zvládne drsnější styl humoru, vtipnou učitelku kvituje s povděkem. Jeho příchod je zpravidla doprovázen smíchem.

   Otec "rádoby vtipálek" - je s ním vždy trapno. Má oplzlý, trapný a nevhodný styl humoru. Myslí si o sobě, že je králem Standup komedie a posluchačky (z řad učitelek) zásobuje řadou ohraných vtipů. Při jeho příchodu se většina učitelek někam zašije, jen aby ho nemusela poslouchat.

   Otec "dědeček" - aneb je školácká chyba někoho označovat jako dědečka. Často se z něj vyklube otec, který má děti ve věkovém rozpětí třiceti let. Jeho poslední dítě je většinou mladší než jeho vnoučata. Manželku má druhou až třetí, zpravidla o patnáct až dvacet let mladší. Má za sebou druhou i třetí mízu. Povoláním bývá umělec.

    Otec "omylem" - jednou si nedával pozor a nyní zodpovědně nese důsledky svých činů. Máte potřebu ho litovat a obdivovat, že na rozdíl od jiných nevzal nohy na ramena a neutekl.

   Otec "střídač" - opak otce sezónního. Tento typ střídá tzv. tety jednou až dvakrát ročně. Povětšinou jí udělá potomka a následuje odchod a vyhledání nové "tety".

   Otec "autista" - ráno dítě vozí do školky autem. Dítě tedy chodí v zimě bez bundy, rukavic, čepic... protože "my jsme ráno jeli s tátou autem".

   Otec "neznámý" - dítě uvádí, že rodiče nejsou rozvedeni. Přesto jste za tříletou docházku otce ani jednou neviděli. Do školky chodí pouze matka. Dalo by se připodobnit paní Colombové. Neustále se o něm mluví, ale nikdo ho nikdy neviděl.

   Otec "pivař/hulič" - je cítit svou vášní.

   Otec "neutrální" - nic nevymýšlí, dítě včas přivede, pozdraví, odevzdá, odchází...

  Otec "problematický" - vždy najde problém, který by s vámi mohl jít řešit, vaše práce mu nikdy nepřijde dostatečná, úctu k povolání učitele zcela postrádá. Statisticky jde z pravidla o OSVČ. Často a rád "žaluje" vaší ředitelce. Čas od času vyhrožuje inspekcí. Rozhovory s ním jsou vždy plné sebezapření a přemožení nutkání dát mu dělo...

   Toť stručnější nástin rozmanitosti na poli otců. Matky by zřejmě vydaly na třídílnou celovečerní ságu. Ráda bych ve své třídě uvítala někoho typu Deníček moderního fotra, ale ten je dostupný bohužel pouze v Pardubicích.

Chcete být učitelem? Stačí půlroční školení

   Jste ředitelem nemocnice, která dlouhodobě řeší nedostatek lékařů. Máte dvě možnosti. Můžete zatlačit na stát, aby zvýšil vtipnou výši platů lékařů, nebo podpoříte návrh, který "dodá" nové lékaře za 250 hodin...

   Lékařem se nyní může stát vyučený zámečník, cukrářka, truhlář nebo automechanik. Postačí, když absolvují 250 hodinový kurz. Pokud má zámečník to správné zapálení, může s poklidem provádět  anestezii. Není čas na hrdinství. Nejsou lékaři. 

   

   Jako zcela jasná možnost se jeví vytváření permanentního tlaku na vládní instituce, aby řešily platové podhodnocení tohoto povolání. Zřejmě by byla i reálná šance, že zvýšení platů zamezí odlivu mladých lékařů do zahraničí. A nebylo by potřeba zaměstnávat doktory, kteří jsou několik let v důchodu. Vyřešilo by to i onen začarovaný kruh, kdy se jako ředitel nemůžu rozloučit se špatným lékařem s nevalnými pracovními výsledky. Protože se bojím, že na jeho místo nikoho neseženu.

    Druhou možností je podpořit další dehonestaci kdysi váženého a prestižního povolání. Jak rychle vyřešit, že v zákoně je zakotveno vysokoškolské nebo odborné vzdělání? Můžeme tam vnořit novelu o tom, že pro výkon lékařské praxe postačí dodat certifikát o absolvování (ne)akreditovaného 250 hodinového kurzu, který z oněch "nadšenců" vytvoří lékaře.  To bude snazší, rychlejší, bohužel už ne logické. Natož prospěšné pro budoucí generace...

    Přijde vám to pomatené? Na hlavu postavené? Nesmyslné? Nereálné? Ano, zdravotnictví na tom "až tak špatně" není. Ale jiný státní sektor ano - české školství. Ředitelé škol se totiž rozhodli řešit problém s chybějícími kantory přesně takto. Zatímco dříve k pedagogům neodmyslitelně patřil magisterský titul, či jiné odborné vzdělání, v současnosti se schyluje k řešení pomocí jakéhosi školení. Za podpory ředitelů škol.

   Zda-li by nebylo lepší, místo důsledků řešit příčiny?! CO je příčinou dlouhodobého nedostatku kantorů ve všech krajích ČR? Proč se mladí nehrnou do výkonu této profese? Proč na školách učí lidé bez potřebného vzdělání? Co způsobilo celkovou degradaci učitelství? Proč ředitelé škol netlačí na příslušné orgány, aby aktivně přistupovali k řešení těchto problémů?

   Nerozporuji, že by automechanik nemohl učit záživněji fyziku nebo třeba hudební výchovu, než lety vyhořelá bývalá učitelka ruštiny pět let přesluhující důchod. Jen se domnívám, že vzhledem k tomu, že máme přístup k neplacenému vysokoškolskému vzdělání, si automechanik může dostudovat příslušný obor.

   Předpokladem samozřejmě je, že vysoké školy budou kvalitně vzdělávat studenty. Což se ne vždy děje. Nesouhlasím s Ondřejem Kaniou (zřizovatelem Pražského humanitního gymnázia), který si myslí, že krizi českého školství nárůst mzdy nevyřešení. V zásadě tvrdí, že zvýšení platů ze špatného učitele lepšího neudělá. Ne, to neudělá. Ale přitáhne někoho, kdo by práci onoho učitele odváděl líp. Tudíž by se ředitel mohl se špatným učitelem rozloučit, protože by ho měl kým nahradit.

   Ano, je to stále a dokola o tom samém. Prestiž českého školství se nezvedne, dokud se adekvátně nezvednou platy hlavních hybatelů oné změny - učitelů. Kvalitních učitelů. Pár se jich ještě na našich školách vyskytuje, nenechme je odejít.

   Naše děti sice budou mít obědy zdarma, nárok na školky od dvou let a nebudete jim muset pomáhat s domácími úkoly, protože žádné nebudou. To jsou podle médií a politiků současné priority. Ale budou je vychovávat, vzdělávat a připravovat na budoucí život lidé bez maturity. S jakýmsi kurzem. Vy byste snad chtěli, aby vám srdce transplantoval odborně nevzdělaný lékař?

PS. Ne, nesrovnávám lékaře s učitelem. Jsou to rozdílná povolání. Ale pro jejich výkon musí mít člověk předpoklady. A odborné vzdělání.

PS2. Víte, co pro odvrácení zániku českého školství dělají školské odbory? N-I-C!

PS3. Oni jsou teď beztak zaneprázdněni tím, že si musí užít své bohaté odměny za úspěšné splnění mimořádných a zvláště významných služebních a pracovních úkolů (které nám učitelům zůstávají skryté) - více zde

Obědy zdarma české školství nespasí

   Ministerstvo čar a kouzel (čti Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy) bylo málem obohaceno o další z "perspektivních" nápadů královny školského populismu, paní Valachové - obědy zdarma pro všechny.

   Jako vždy, když chce nějaká politicky exponovaná osoba prosadit nějakou absurdní myšlenku spojenou se školstvím, je oblíbeným argumentem Finsko. Skandinávské vzdělávání, které patří k nejlepším na světě. Kdysi jsme patřili taky mezi ty lepší, ale pak se začaly vymýšlet hovadiny, do důležitých funkcí nastoupili lidé školstvím nepolíbení a celé české školství šlo pomalu do loje. A s každým rokem klesá níž a níž.

  Ano, ve Finsku mají obědy zdarma. Všichni. Ve Finsku také nemají školní inspekci. Učitel patří mezi prestižní povolání. S adekvátním platovým ohodnocením. Třídy mají kapacitu několikanásobně nižší než u nás. Každý sedmý rok má učitel nárok na roční dovolenou, aby mohl načerpat nové síly. Mají propracovaný systém podpůrných opatření, jak pro žáky, tak pedagogy. A v neposlední řadě jsou před námi o 20 let... škoda, že aplikujeme z finského školství jen to, co nám přitáhne voliče a co se nám zrovna hodí do krámu. A ne to, co by naše školství skutečně potřebovalo.

   Věřím, že Finové určitě nezačínali u obědů zdarma, když se snažili vylepšit svůj vzdělávací systém. Kolikrát asi tito naši čelní představitelé, kteří tak zasvěceně mluví o skandinávském školství, navštívili Norsko/Finsko?

   Hladové děti se hůř učí. Hladové děti závidějí nasyceným spolužákům. Hladovějící děti jsou primárním problémem českého školství. Je na čase je spasit.

   Hluboce obdivuji míru sociálního cítění Kateřiny Valachové. To ona dala naději na lepší zítřky nebohým matkám strádajícím na mateřské dovolené a foukla dvouleťáky do zcela nepřipraveného systému předškolního vzdělávání.

   Její hvězdná inkluze, jež ani po několika letech nepřináší kýžené výsledky a systém se díky tomu hroutí raketovou rychlostí, se stále nedočkala revize. Zatímco většina škol řeší akutní nedostatek pedagogického personálu, Kačka má na prvním místě nebohé hladovějící děti. Jejichž špatné studijní výsledky nezapříčinil úpadek našeho školství či nekvalitní/vyhořelí učitelé, ale prázdný žaludek...

   Naštěstí patronka všech nebožáků semletých pod ozubenými koly českého školství přispěchala včas na pomoc. Ony totiž nestačí obědy zdarma pro ty, jež jsou v hmotné nouzi. Nebo pro děti  samoživitelek. Pro které již tyto projekty fungují řadu let. Ale obědy by měly být zdarma i pro Fandu, jehož tatínek si minulý měsíc koupil fotbalový klub.

   Předpokládám, že Káťa delší dobu nenavštívila školní jídelnu. Pak by totiž musela dojít k závěru, že by bylo lepší ony finance věnovat na zlepšení kvality stravy a nárůst rozpočtů spotřebních košů. Aby ty nebohé děti nemusely ZADARMO jíst polotovary a nezdravou stravu. Což jim v důsledku uškodí víc, než ono smyšlené hladovění.

  Další drobný problém - kde na to vezmeme?! Na obědy zdarma pro všechny? Dáme to z našich daní? Nebo si na to půjčíme? Takže si děti de facto "prožerou" budoucnost. Ale nebudou si závidět milánský špagety s eidamem. Podle Kateřiny. 

   Kdo bude ty obědy odhlašovat, když budou zdarma? Co s odpadem, který několikanásobně vzroste, právě protože rodičům odpadne starost, kdy si oběd museli odhlásit, jinak by přišli o SVÉ peníze?

  Oběd u nás ve školce vyjde denně na 26 Kč, pro předškoláka na 28 Kč. Je to celodenní strava (svačina, oběd, svačina). Kdo zvládne uvařit za méně? Jestli by místo příspěvku třiceti kaček nebylo lepší nakoupit pro ty "chudé" a strádající děti učebnice nebo pomůcky do školy? Které by se jim ZDARMA poskytovaly. 

PS. Nebyly by lepší obědy zdarma pro seniory? Jako poděkování za celoživotní práci?

PS2. Měli by obědy zdarma i učitelé? Páč nám se hladovějícím také hůř učí...

PS3. Udělal někdo analýzu životaschopnosti tohoto projektu? Nebo jste na to zapomněli stejně jako u inkluze nebo dvouletých dětí do školek?!

Pracovníci ve zdravotnictví dostanou přidáno. Na úkor učitelů?

   Zdravotnické odbory v létě vyhlásily stávkovou pohotovost. V lednu jim z plánovaných 5 % vzroste plat o 7 %. Učitelé měli v září slíbeno 15 %. Nedostali nic. V lednu dostanou procent "jenom" 10. A dobře jim/nám tak!

   Co na to naše (školské) odbory? Nic. Podle jejího hlavního představitele, pana Dobšíka (předseda Českomoravského odborového svazu pracovníků školství od roku 2003), ten "drobný" rozdílek ve výsledném procentuálním nárůstu, trubkám učitelům za vyhlášení stávkové pohotovosti nestojí. Inu, to se pak nemůžeme divit, že si z nás všichni dělají legraci, když z nás mají prču i odbory.

   Nelékařským zdravotníkům a sociálním pracovníkům to přeji. A gratuluji k drobnému vítězství. Na rozdíl od nás máte to štěstí, že se vaše odbory nebojí ozvat. Nemohli by jejich představitelé vzít na menší školení pana Dobšíka a jeho kolegy? Že by jim trošku osvětlili podstatu práce odborů...

   Nebo jinak. Existuje spolek, jmenuje se pedagogická komora (viz pedagogicka-komora.cz), který de facto funguje tak, jak by podle mého měly vystupovat odbory. Prosazovat přání a zájmy svých členů. Vřele doporučuji všem kolegům minimálně stránku navštívit a seznámit se s pracovní náplní. A nejlépe se do ní i přihlásit. Protože tam vidím jedno z mála zastání naší profese. Taktéž se o něco lépe orientují v současné problematice školství. Což se o předních představitelích našich odborů/ministerstva říct nedá.

   Pan Dobšík jakýkoli nátlak a prosby pedagogů o jakoukoli snahu z jeho strany vyvinout nátlak na věčně-sliby-nedodržující politiky rezolutně odmítá. Prý by to bylo zbytečné "politické rozbouření vod". Prý by nám to uškodilo. No, já se domnívám, že nám všem víc uškodí raketový odliv pedagogických pracovníků s narůstající náročností výkonu tohoto povolání a kontinuálním nedodržování slibů o zvýšení mezd...

   Poslední dobou jsou častěji slyšet hlasy, že by učitelé i do nějaké té stávkové pohotovosti vstoupili. Ovšem dle mých informací, tuto "kratochvíli" vyhlašují odbory. Takže patová situace. Protože pan Dobšík by nerad čeřil vody naší politiky. Která momentálně prochází drobným tichomořským orkánem. Tak mi zas srazíme podpatky a budeme tiše dál šoupat nohama. Jen ať tam nahoře nemáte moc práce. Nebo snad nějaké negativní vlny ze sněmovny. To bychom opravdu neradi.

   Podívejte se na zdravotníky. Jejich obor je v naší zemi stejně finančně podhodnocený jako ten náš. A mnoho dalších. A co udělají? Sjednotí se. Vyhlásí stávkovou pohotovost, přestože že by je nějaká Fanka a Tonda, co volili SPD, mohl odsoudit. A podívejte, nikdo je neodsoudil. Dokonce jim i vyšli vstříc. Samozřejmě nic velkýho, vše v rámci aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Ale i to je úspěch. Jestli by nám protentokrát nestálo za to, vyprdnout se na to, co si kdo bude myslet. A jít společně prosazovat svoje zájmy. Vydobýt si lepší postavení pro nás pro všechny i naše budoucí kolegy. Zdevastované české školství by si to zasloužilo.

PS. Argument, že na naše navyšování o 15 % nejsou peníze, je lichý. Protože proč byste nám to jinak slibovali, kdyby na to nebyly peníze?!

PS2. Zdravotníkům fandim, jen tak dál!

PS3. Projděte si celosvětové průzkumy, co se týče financování státního školství. Nerada vám to říkám, ale i Slovensko je před námi (o dvě příčky)...

Peníze učitelů v kapsách poslanců

   Tak jsme si vyzkoušeli, jaké je to pár dní v roce nemít čerstvé rohlíky a celodenní přístup do supermarketů. Je na čase prodavačky nahnat zpět za pokladny i o Vánocích. Náš zákazník, náš pán.

   Český národ si za posledních pár let zvykl víkendy a státní svátky trávit v obchodních domech. Hlavním cílem jsou dětské koutky se sbírkou rozlišných DNA v bazéncích s míčky a foodcourty, kde si rodiny pořizují památeční selfie s kávičkou v ruce a s rozcapenými dětmi dlabajícími smažené pochutiny z blíže neidentifikovatelných surovin. Není zbytí, tyto nebohé rodiny posledních pár let vlivem nového nařízení o povinném uzavření nákupních středisek o svátcích trpí. Koho zajímá, že prodavačky mají také své rodiny? Zákazníci mají rodiny, se kterými neví co si počít, není-li otevřen Dinopark na Harfě. Nebuďme vůči nim lhostejní. Zrušme ten zákon. Nechť mohou opět žít plnohodnotným rodinným životem.

   Na druhou stranu, já bych ve své práci ocenila možnost přivydělat si dvakrát tolik, jelikož státní svátky jsou lépe placené. Ale my učitelé, jak dobře víte, máme "furt" prázdniny. Tudíž tato možnost zaniká. Paní prodavačky, měly jste se holt hůř učit, mohly z vás být učitelky. Mohly jste na svátky být s rodinami... Ale stále máte možnost volby. Je nás málo, bereme každého. Nemůžeme si vybírat.

   V České republice se nám rozmáhá takový nový nešvar a já pomalu čekám, kdy se oficiálně začne slavit 4. červenec - Den nezávislosti. Protože my tady u nás přece rádi přebíráme cizí svátky a pojímáme je za vlastní. Zatímco ty české upadají v zapomnění. On se Halloween slaví lépe než Dušičky. A na Valentýna také sežene voňavější karafiáty než na První máj. Na každoroční vysvětlování rozdílu mezi Ježíškem a Santou už jsem si ve školce zvykla. Na "tradiční" obcházení baráků v kostýmu a vybírání cukrátek v Horní Dolní si zvykat nehodlám... 

   Kdyby byl náhodou zrušen zákon o zavřených obchodech ve sváteční dny, vězte, že prodavačky a prodavači celé země jsou schopni se jednotně vzbouřit a vyhlásit stávkovou pohotovost. Zatímco učitelé, ti stále čekají a čekají. A pokud se neučekali (na zvýšení platů), tak tam čekají dodnes.

   Slíbili nám 15 % od letošního září. Září minulo, volby proběhly. Sliby o zvýšení platů se vrátily do pytlíčku utopických teorií. Učitelé bez protestů pracují dál, zatímco páni poslanci si své platy zvýšili. Priorita je priorita. Nárůst našich platů se o trochu posunul a o drobátko snížil - prý leden, deset procent. Je mi trošku smutno z toho, že si učitelé za těch posledních pár dekád zvykli na to, že slibem nezarmoutíš. A to, že jim nikdo v září nepřidal oněch sněmovnou schválených 15 %, je nechalo zcela bez emocí. Jak dlouho si ještě, kolegové, necháme kálet na hlavy?! 

   Pojďme si uvědomit, že kvalita vzdělání formuje národ. Pokud chcete národ hlupců, jež s oblibou zapomínají na vlastní tradice a holdují anglosaským svátkům, národ, kde zaměstnanci fastfoodů berou o několik tisíc víc než učitelé, pak nechte dále plynout peníze na konta poslanců, než pedagogů. Jen se pak nedivte, že vaše děti budou učit vyčpělé trosky a lidé se základním vzděláním. Nebo taky nikdo. Nejsme od toho daleko. Stejně tak jako nejsme daleko od toho, aby někdo jako Ortel či Olívie Žižková získali státní vyznamenání za zásluhy o stát v oblasti umění...

PS. Mám vysokoškolské vzdělání a sedmiletou praxi, můj čistý plat učitelky ve státní MŠ v Praze je 19 507,- Kč

PS2. Průměrný poplatek za měsíční pronájem garsonky v Praze je 15 000,- Kč

PS3. Platy učitelů jsou tarifní - stejné pro celou republiku. Je tedy výhodnější být učitelkou v Dolním Dřevákově, kde budete mít stejný plat jako v Praze, jen vás tam pronájem domečku se zahrádkou vyjde na pět tisíc měsíčně...

Mrtvé babičky a rozbitá hlava ve školce

   "Děti, a co jste dělaly o víkendu?" "Pani učitelko, pani učitelko, nám včera umřela babička..." "... a nám, pani učitelko, o prázdninách umřel pes. Ale máme doma ještě veverku-Karla."

   První měsíc se 28 předškoláky úspěšně za mnou. Děti mně svěřené ve zdraví přežily. Teda krom Vráti a jeho tří stehů na temeni hlavy. Skrz prsty na mě kouká jen ta část rodičů, co mě viděla tancovat na Pramen zdraví z Posázaví s čepičkou Karkulky na hlavě. Pár dětí již konstatovalo, že jsem "docela vtipná". Některé mě označily za "zábavnou" a náš vietnamský hošík, jehož jméno zní Truong Dinh Quanq Gia Bao, česky Pavlík, mě zdraví výrazem "Ou hell"...

   O svém novém působišti jsem před nástupem věděla jen to, že "rodiče" vypudili učitelky i s vedením. A že má školka velmi špatnou pověst. Což bylo vcelku dobré slyšet, můj blogísek nemá čemu ublížit. Toho se obávali mí bývalí zaměstnavatelé, přestože rodičům se blogísek  líbil, řikali. Také mi cesta do práce bude trvat stejně dlouho jako do Pardubic. 

   Popravdě, největší bobky jsem měla ze skoro 30 dětí předškolního věku, které se mě budou snažit systematicky ničit, propichovat se větvemi, řvát jak nadržení paviáni ukazujíc si pohlavní orgány v zahradním altánku. Jejich rodiče mi budou diktovat, jakým tónem mám mluvit na Esmeraldu či Kevina, zatímco další otec bude požadovat, aby jeho dítě místo poledního spánku vyrábělo keramické hrníčky. Biomatky mi budou chodit v čase svačinky kojit své "rozvíjející se osobnosti" (čti děti) a já budu potajmu usrkávat vodku z hrnečku s Mimoněma...

   Nic z toho se nekonalo. Mám menší podezření, že v oné oblasti Prahy je voda čímsi kontaminovaná, jelikož ty děti... To jste neviděli. Ony jsou prostě hodný. Nikdo nikomu nepropichuje hrdlo Igráčkama, ze záchodové mísy se doposud nemusela vytahovat modelína ani kostičky Lega. Člověk může mít otevřená okna, aniž by před nimi musel postavit vodní příkop pro případné dezertéry, kteří se budou snažit uniknout skokem ze třetího patra. Po sedmi letech ve věkově smíšené třídě je to příjemná změna. Ráno nemusíte řvoucí děti odtrhávat od ustrašených matek, mé ruce nepotkávají pročůrané tepláky/spoďáry/bačkory. Dokonce není potřeba asistovat při takových kratochvílích jako utírání zadnice. A není třeba v několika jazycích opakovat "Neplač, maminka brzy přijde, neboj se." 

   Pomalu se učím jména sourozenců, domácích mazlíčků a imaginárních kamarádů "mých" dětí. Do toho teda chtě nechtě zjišťuji rodinné ztráty na poli prarodičů nebo domácích mazlíčků. První den mi bylo přiděleno jméno "Usměváčková", protože jméno Bára děti příliš nechytlo. Pavlík mi navíc vysvětlil, že on v 8°C nepotřebuje mít bundu, protože "má jinou hlavu a není mu zima". A Tánička mi už stihla říct, že mě miluje. 

   Vráťa zase stihl navštívit nemocnici, protože má bohužel za učitelku mě. A já to šití posledního třičtvrtě roku prostě přitahuju. Tentokrát jsem se na zahradě otočila, viděla padajícího Vráťu a potichu se modlila, aby lebkou minul ty dva betonové obrubníky, co má za sebou. Mé modlitby vzhledem k mému zarytému ateismu nebyly vyslyšeny. Takže jsem měla tu čest opět se kouknout pomalu na lebeční kost. Miluju ten moment, kdy se zpoza dětských rukou na bloňďaté hlavě vyvalí krev. To je přesně ten moment, kdy přemýšlím, kam bych si nejblíž mohla ublinknout. Protože nesnáším cizí krev. Natož krev zvesela si proudící na oblečení mých svěřenců. 

   No nic. Ostatně, neviděla jsem to poprvé. Od sanitářů jsem už za ty roky okoukala postup. Do toho jsem co tři sekundy odháněla zvědavé děti, které samozřejmě potřebovaly zodpovědět několik zásadních otázek jako "Co je Vládíkovi?". "On krvácí?", "... on umře?" a "Pani učitelko, můžu jít na záchod?" Dítě ošetřeno, předáno rodičům a já si v reklamních letácích vyhledala, kde mají slevy na tvrdý alkohol. Nakonec "jen" tři stehy. Ale proč to muselo bejt zrovna na mý směně?!

PS: Musím říct, že mi ty dvouleté děti v počtu 28 vůbec nechybí 

PS2: Nová vedoucí už o mém blogísku ví, a prej v poho

PS3: Ráda bych poděkovala bývalé nadřízené, že vyhrála svůj usilovný boj o můj odchod, protože teď mám nejen peckový děti (tak jako byli Ježci;-)), ale i kvalitní vedení. A to je v současném českém školství vcelku unikát.

Cirkus jméněm GDPR

   Hádanka. Jak na školkové nástěnce se dvaceti výkresy najdete výtvor vašeho potomka? Podle jména. To je přece jasný. Až na to, že na nich dneska už žádná jména nenajdete... nebo aspoň ne zepředu.

    Stojí dvě maminky před nástěnkou a obhlížejí umělecká dílka předškoláků na téma - To jsem já. „Tak jak se vám líbí vaše děti," ptám se. „Nooo, je to moc pěkný. Zrovna to tu s maminkou od Tondy obdivujem... Jen nevíme, co je čí. Nejsou tam jména." „Jsou. Zezadu." „Prosím?!" Maminka od Kuby na mě kouká, jako jestli mi trošičku nehráblo.

   GDPR. Já chápu, jde o ochranu osobních údajů. Na druhou stranu, jestli to není trošku přitažený za vlasy. Přibylo nám asi deset papírů, který je nutný podepsat rodiči, ředitelkou a skoro ministrem školství, jen aby člověk mohl vystavit na stránku školky fotku sandálků jeho dítěte. Na to, aby tam mohl dát i obličej dítěte by potřeboval podepsat listinu vlastní krví za dozoru notáře. Protože GDPR.

   Já tomu zprvu nechtěla věřit. Že se obrázky od nynějška NEsmí podepisovat zepředu. Asi tak, jako jsem nevěřila, že mi práh třídy překročí dvouletý dítě. Člověk je tvor omylný, nu. Mračno pochybností docela razantně rozehnala naše nová říďa, která nám rovnou řekla, že obrázky a vcelku všechno, na čem by mohly být dětské otisky, lze podepisovat jen a pouze zezadu. Čaute.

   Napadne vás asi, jak si to rodič na té nástěnce přečte, aniž by musel sundat připínáčky z každého výkresu, otočit ho a zjistit, zda jde o výtvor jeho dítěte? No přece tak, že bude muset sundat připínáčky z každého výkresu, otočit ho a zjistit, kdo je autorem. Nebo musí mít stejný schopnosti jako Bystrozraký, popřípadě Superman, nebo kdo to měl ten laserovej pohled.

   V rámci mého ročního projektu - chovám se zcela vzorně, profesionálně a příkladně (ostatně jako vždy), jsem se rozhodla nařízení do puntíku dodržet. Odhodlání o něco ustoupilo v momentě, kdy jsem si za asistence pouze jedné ruky, na druhé mám těžký výron v palci, měla odpodepisovat 24 obrázků. Malovaných vodovými barvami. Je to vskutku heroický výkon, protože vodové barvy jsou odvozené od slova "voda". A děti s ní při tvoření rozhodně nešetří. Ten den jsem se rozhodla výtvarku nadále provozovat pouze v pláštěnce. 

   Maminky aktivně navrhovaly alternativy. Jako "a co značku?". Ne, nelze. Nesmí být nic, podle čeho by bylo možné dítě identifikovat. A iniciály? Také nejde. A kdo tohle vymyslel, prosim vás? Asi nějakej vocas, co? Asi jo, kdo jinej. Čekám, kdy dětem budu říkat jejich čísly, která jim byla přidělena při porodu. 

   Patová situace ovšem nastala v momentě, kdy jsem po 28 předškolácích chtěla, aby si svůj výkres (pastelkami) podepsali sami. Instrukci "podepište se, děti, zezadu" jsem ale neprozřetelně zopakovala jen pětkrát a ne všichni tuto informaci vstřebali. Deset dětí udělalo rebelsky podpis na přední stranu. A co teď? Babo, raď. Zaškrtat, přelepit, vystřihnout, nechat ho to nakreslit znova? Bylo by fajn, kdyby EU zřídila jakousi tísňovou linku, kam by se zmatení pedagogičtí (a jiní) pracovníci mohli obracet se svými dotazy. Naštěstí se většina podepsala zrcadlově obráceně, nebo jakýmsi zkomoleným příjmením, takže jsem to bez bázně a hany napíchala na nástěnku. Nechť se děje vůle boží. Snad se paní Klímová nedopídí, že Peqík Kima, je její syn... a nezažaluje mě, že jsem dostatečně nechránila jeho identifikační údaje. 

PS. Inkluze, dvouleťáci, GDPR, já se fakticky vždycky těšinkám, co novýho nám zase vymyslí. Aneb jak učitelé neztrácejí naději... jen mentální odolnost a iluze. 

PS2. Měli nám přidat v září, říkali v červenci. Přidaj nám prej v lednu, říkají teď v září. Jen aby na to po volbách zase nezapomněli...

Školka podporující zdraví

   Děti do pěti let by neměly mít omalovánky. Když dítě spadne ze stolu, je to „přirozený důsledek“. Pedagožky mateřských škol by neměly hladit děti po hlavě...

   To, a mnoho jiného, jsem se dozvěděla během svého posledního (sedmého) roku na svém bývalém pracovišti. Kde jsem byla celých šest let vcelku spokojená. 

   Byla jsem "odejita". Ne kvůli blogísku, ne kvůli pracovním výkonům, děti i rodiče byli nadmíru spokojeni... Během roku nás odešlo osm, plus dvě o prázdninách. Z kolektivu cca 16 lidí je to trošku k zamyšlení. Ale ne všem se o tom chce přemýšlet. Kácel se les, chápu, létaly třísky, chápu. Jen si myslím, že odletělo i pár kvalitních líp. 

   Koncept Školky podporující zdraví mi do minulého roku nebyl znám. Nicméně dle strýčka googlu je tu od devadesátých let. Prý je to velmi pokrokové, unikátní a světoborné. Škoda jen, že se nám o něm na vysoké škole nikdo nezmínil.

   Myšlenky v zásadě nejsou špatné, nebo dětem škodlivé. Mnoho věcí stojí k zamyšlení. Neštěstí přichází, pokud celou tuto (alternativní) výchovu vezme do rukou někdo zcela mimo odborné znalosti, vysokoškolské vzdělání a bez sociálních schopností, což mu značně narušuje práci s jakýmkoliv druhem zaměstnance, krom submisivních jedinců. Naneštěstí se to stalo u nás.

   Dětem se NEsmí říkat „NE“. Nelez na ten stůl, nejez tu modelínu, nevystrkuj tu ruku z tramvajového okýnka, nepokoušej se oběsit spolužáka na švihadle, apod. Děti jsou vaši rovnocenní partneři. Oslovujete je pouze „děti“ nebo „kamarádi“. Nehladíte je po hlavě, neboť hlava je místo POUZE pro maminku. To, že jedno dítě při návštěvě divadla zapomenete a odejdete bez něj, není profesní selhání. Pokud učitelka do skvěle fungující třídy odmítá z vlastního přesvědčení zavést želvičkové, rybičkové, košťátkové a jiné pravidlo, je to profesionální selhání. „Nastarosti“ se píše dohromady, „spívat“ se píše se „s“. Uklizečka může ve školce sem tam hlídat děti půlhoďku až hoďku místo učitelky. Jedna učitelka odpoledne může hlídat i přes 40 dětí sama. Děti do pěti let nepotřebují omalovánky. Řízená činnost ve školce není třeba. Je nutné vyvarovat se býti direktivní. Slovo „zákaz“ je ošklivé, byť je to cedule pro rodiče - zákaz vstupu, zázemí pro zaměstnance. Učitelky již nejsou učitelky, ale „facilitátorky“. Děti jim tykají a oslovují je jmény. Vaše děti si budou do školky nosit fotky mrtvých příbuzných a domácích mazlíčků, aby oslavili svátek mrtvých. Nakonec si z nasbíraných foto vzpomínek udělají koláž na nástěnku...

   Víte, asi je mi proti srsti označovat mně svěřené dítě za mého kamaráda. Nebo zkrátka neumím mít za ROVNOCENNÉHO PARTNERA někoho, kdo není svéprávný a ještě ani zcela neovládá vlastní svěrače. Jsem zastáncem tradičního výchovného systému, co se týče státních institucí. Neuznávám všechna školení, kde lidem nakukávaj do hlavy, že se děti nemají hladit po hlavě. A že omalovánky lze snadno nahradit vrbovými proutky a hrstí spadaného listí. Vlastně nesouhlasím s většinou věcí, co byly loňský rok vyřčeny a provedeny v mé bývalé školce. A proto se prostě pro tento rok už se mnou „nepočítalo“. To je oficiální odůvodnění.

   Neoficiálně mě moje nadřízená za mými zády před rodiči porovnávala s Hitlerem. Je to ta stejná vedoucí, která mě mermomocí chtěla dotlačit na kurz za pět tisíc. Nestačilo jí, že jsem přečetla celou stejnojmennou knihu. Respektuj a buď respektován.

   Jsem teď jinde. Můžete se všichni začít bát, zda jsem padla zrovna na vaší školku. Tímto zdravím své bývalé rodiče (vaše děti jsem byla pozdravit osobně ve školce). Vřele Vám děkuji, že jsem přes prázdniny nabrala deset kilo, páč jsem nechtěla, aby se všechna ta čokoláda, co jsem dostala na konci roku, v těch vedrech roztála. Tak jsem ji sežrala. Přeji Vám i Vašim dětem jenom to nejlepší, byli jste opravdu skvělou oporou a nejlepší třídou za celých sedm let. Děkuji.