Vážení (ne)přátelé a další, jen pro ty, co by to k nim eště nedorazilo, což vzhledem k slepičímu syndromu všech mých kamarádek, bude jen pár lidí, prolezla jsem několika koly a výběrovým řízením a dostala sem se na měsíční stáž do ELLE (čteme "El", ne "Ele", jednou provždy). Ano, to je ten časopis plný reklam, barevných obrázků a "info o ceně v obchodě". Ano, měsíční stáž. Ano, není to placené. Ano, v říjnu nebudu mít za co žrát. A ne, nenechaj si mě tam. Skutečně ne. Ani náhodou, ani omylem, ani "a co kdyby", Andrejko, Týno, Moniko ...
Na výběrový řízeni, který sem si nadělila k narozkám, sem se samozřejmě, znalá svých mimovolních pohybů, gest a nezřízené potřebě udělat ze sebe eště většího pablba než jsem, trochu přiomámila Lexaurinem. Leč jsem tomu nedávala moc šancí, nebo aspoň potom, co jsem viděla své soupeřky (načančané ELLEfanatičky, které by i čůraly do vázy, kdyby v ELLE napsali, že je to hitem letošní sezóny), přesto budu já (a 13 kolegů - 9 sympatickejch, 2 nafoukaný, 2 neka) v září zářit v klimatizovaným kanclu, divě mačkat čudlíky na automatu na kávu pro celou redakci a nenápadně se vnucovat kosmetické redaktorce, místo utírání zadků a jiných částí dětí v MŠ. Juch, juch! Kua, furt se mi tomu nechce věřit. Nevědí, co si vybrali, chudinky.
Takže dostáváme se k podstatě, dneska první den. No den, spíš Teambuildingová seance. K mé škodě (předpokládám), bez stimulujících účinků Lexaurinu, takže už asi většina kolektivu pochopila, co je (se mnou) čeká.
Je nás čtrnáct, seděli (ano, i muži, ano, gayové ... i když u jednoho si nejsem jistá, slovák:-) sme v kroužku v kanclu v obležení původní redakce a odpovídali na nějaké "psycho" otázky. Jak jááá děěěěsněěě nesnáším mluvení před publikem!! Brrrr. No, samozřejmě cirkus. To bych nebyla já. Že já kráva si ten Lexoš nesehnala. Rudá až u svěračů, nervama mi obličej obsadilo dalších pár projevů mládí a vlasy se proměnily v mastnochemlon. Hnus, velebnosti!
Nejdřív standardně představování. Vzhledem k tomu, že tady sem expert expertů a díky nějaké mé, zatím neprokázané mozkové dysfunkci, si nejsem schopná při představování zapamatovat jména, tak jsem si to radši psala. A abych hned z počátku upozornila na svou neschopnost mi nejdřív upadla propiska, pak jsem ji tak dlouho mačkala, až jsem jí vstřelila kolegyni po levici do nártu a nakonec se mi papír rozmočil v dlaních, páč se mi, díky nervozitě, dlaně přeměnily v potní lázně. Všichni jsou buď studenti, nebo vysoce erudovaní módní experti, nebo prostě jenom experti ... a já. Učitelka ve školce, která v zásadě neovládá gramatiku ani pravopis, a celou redakci si představuje přesně tak, jak to bylo v Ďábel nosí Pradu.
1. otázka: Kdo nebo co Vás sem přivedlo? V podstatě jednoduchá otázka, ale ovšem to by člověk nesměl bejt specialista jako já, neutlumený léky, rodeo začíná. "Chtěla sem vědět, jestli je to tady jako v Ďábel nosí Pradu, jestli vám nosí taštičky plné věcí a kosmetiky... už kolem prošel poslíček, takže to si odškrtávám, jako pravdivé. No a můj čtyřprocentní kamarád umí nazpaměť všechny dialogy modelek ve Vicotria's Secrets, a to ani neumí anglicky a zbožňuje Karličku (čti Karolína Kurková), tak sem mu chtěla udělat radost." Ano, po odpovědích mých kolegů o snu od mala (můj to byl samozřejmě taky, ale je to moc laciný prdelolezectví) a vyprávění o předchozích stážích v jiných periodikách, je tohle pochopitelně slušně pobavilo. To si asi eště většina z nich nepřipouštěla, že je to můj permanentní stav komunikace, nikoli náhlá ataka demence.
2. otázka: Co očekáváte od vašeho týmu, a co očekáváte od sebe? Opět nic složitého, opět čas pro Vesi. "Já od naší skupiny očekávám, že splníme, nebo snad i předčíme vaše očekávání ...", začla sem slibně, ovšem tak mě ten můj slibný začátek rozhodil, že jsem se ihned vrátila ke svému běžnému veřejnému projevu ... "no, a že si to listopadové číslo koupí i moje kamarádky, který ELLE čtou "ele" a myslí si, že je to reklamní katalog." Projev byl samozřejmě doplněn o moje oblíbené máchání rukama, jak epileptik při záchvatu. Nemohl mi samozřejmě uniknout pohled paní redaktorky, který mě vrátil do puberty, kdy na mne stejný pohled vrhaly všechny profesorky na gymplu (zkrátka třídní šašek, tvrdá dřina(!!). Hned, jak jsme si směli zapnout telefony, jsem si u kámošky objednala Laxaurin, tenhle pohled už vidět nechci.
3. otázka: Vaše pozitivní vlastnosti a negativní? Pozitivní? Ehm, ... Sním kilo bůčku na posezení, mluvím bez ustání, a to i ze spaní, umím nazpaměť většinu hlášek z filmů Jak dostat tatínka do polepšovny a Pelíšky, dokážu bydlet s dvěma gayema, aniž bych zabila je nebo sebe. Negativní? A kolik na to máme času? Málo, aha. Tak jen ty základní ... "Lenost, hlučnost, extrémní schopnost prokrastinace ..." "Proč si myslíte, že je hlučnost negativní?" "To poznáte!" :-))
Trvalo to přes tři hodiny, dva chlebíčky, litr vody a tři litry potu a myslím, že jsem zcela "zesrala" svůj záměr chovat se průměrně, nenápadně a hlavně jako svéprávný dospělý člověk. Nevadí, příště ...
PS. Nastal čas odstřihat cenovky z oblečení ve skříni a vyjít s nima na "módní zkoušku"
PS2. Patriku, v zasadačce je óóóbr obraz Karličky ... Jestli mi nedaj aspoň Gucci kabelku, beru si obraz
PS3. 3666598878/3030 číslo účtu pro zasílání dobrovolných příspěvků na moje přežití v měsíci říjnu, všem filantropům předem děkuji:-))
Žádné komentáře:
Okomentovat