Pracuju čtyři roky ve školce, takže spojení pracovní sobota je pro mne vcelku neznámý pojem. Ale včera, včera jsem ji s ELLE měla. A jestli někdy v budoucnu nějaká pracovní sobota trumfne tuhle, tak to bude ta pracovní sobota, kdy se ze mě stane majitelka Disneylandu. Protože tuhle sobotu jsme fotili modelky, primabalerinu, zpěváky a hlavně "loket z vokna", Bena C.. Předem prohlašuju, že se neřadím mezi jeho fanatický stoupenkyně, nicméně Bomby jedu a k němu domů vezmu si žabky. Zatímco co valná část našeho souboru kolektivu dala přednost pohodlí domova, já jsem nabídkou očumovat Bena a další, nepohrdla. Bych musela bejt na hlavu padlá. Nezapomněla jsem se o této události zmínit všem kámošům, abych zvedla odpovídající vlnu závisti. Narozdíl od Marit jsem si teda doma nenacvičila tuhle písničku, ale jinak jsem se připravila, jak si taková situace žádá. Vyprala podprdu, vyndala zánovní ponožky. I přes fakt, že už je podzim, použila žiletku. A vyndala si zbytky snídaně ze zubů. Jako musím na rovinu říct, že jsem se trochu nechala strhnout. Dobře, trošku víc. Navenek jsem se teda snažila neztratit masku nezúčastněné přihlížející, takže jsem užívala věty jako: "Vždyť ne něm nic není, co děláte?!", "Ne, nedívala jsem se mu na zadek (!!).", "Ne, to je pubertální, dělat si s ním selfíčko ..." A hovno, velevážený soude. To si piště, že chci selfíčko s Benem. A kdybych si já neprozíravá nevzala téměř rolák, tak chci i podpis na prsa. I s příjmením a krátkým vzkazem. Byl tam cirka tak půl hoďky, ale to stačilo k tomu, abych měla za životní úspěch na poli "šoubiznisu" to, že jsem po něm šla na záchod. Dobře, ne přímo po něm, nebo nevim, to jsem nesledovala, ale v tom ponču, co měl pro focení na sobě, jsem se pak delší dobu promenádovala ateliérem. A Terce sáhnul dokonce na nohavici a pochválil jí overal. Dost se jí tím zvýšila prestiž, nebo aspoň tomu overalu:-)) T. měla dokonce z domova přísně nakázáno, že bez selfíčka s Benem se nemá vracet.
Když jsem se vrátila z planety Benománie zpátky na zem, objevila jsem zázrak jménem ... cateringový stůl. Byla jsem z něj tak konsternovaná, že mi to přišlo i škoda jíst. Naštěstí jsem tento pocit během pár minut překonala. Ty luxusní mini hranolky, chlebíky a ty fenomenální větrníky, jestli chci umřít nějakou smrtí, tak na přežrání těmahle dortíkama. Jen pro lepší představu jejich skvělé chuti, přišla za mnou Sis (takové téměř průhledné děvče, co chroupe mrkvičku a pije Bohemku, a tomu říká celodenní příjem kalorií), že si dáme jeden větrník na půl. Nenechala si neznalá vysvětlit, že u půlky to neskončí. No, to víte, že neskončilo. Za pět minut přišla, že jestli si spolu nedáme napůl eště jeden. Takže to musely bejt pekelně dobrý větrníky. Mám z nich totiž Pavlův reflex, jak se řekne "větrník", slintám. Řekněte sami, vadila by vám pracovní sobota v obklopení větrníčků, káviček, hezkých lidí (Ben, Ben, Ben ... a ten s jójem:-)) a lidí z "gangu" (Alexi, Marit, Teri, jeli jsme podle mě větší Bomby, než B.). Instagram mi sice za tu sobotu zřejmě pozastaví účet, páč jsem jim musela sdílením zavařit server, ale stálo to za to!
Myslím si, že A. z nás už musí mít nafouklou hlavu, jak pátrací balón. Hlavně nechci ani domejšlet, co si o mě musí myslet, když mě vidí celou sobotu někam pobíhat. Nejdřív za Benem, pak za jídlem, pak v šatech od Polanky, v botkách od Versaceho, s kabelkou od Diora ... Myslím si, že u mého jména si vybaví osobu, která se stihla během dvou hodin vyzkoušet víc outfitů ze šatny, než všech šestnáct focených modelů za celý den. Ale tak kdy přijde další příležitost natřásat se v kostýmku od Chanelu před zhubeňujícím zrcadlem? Prostě hvězdičky do očíček a podejte mi eště to kožešinové boa od LV. Pak mi eště někdo ("Bunny") řekne nad haldou zlatý bižuterie, že si klidně můžu vzít, co se mi líbí. Bunny, líbí se mi všechno, co by se líbilo průměrně vidící strace. Takže všechno, co je zlatý, blejskavý a nejlépe trochu kýčový. A just jsem si všechny ty zlatý prsteny nechala na prstech i cestou domů, jako správná královna kýče. Jestli si vzpomínáte na Pheobe z Přátel, tak asi tak nějak vypadaly moje ruce.
Kromě očumování, překážení a neřízených salv smíchu, jsem stihla kolektivu přispět tím, že jsem opláchla trochu ovoce. Přesněji dvě jabka. Ještě přesněji by to pak bylo, kdybych řekla, že jsem měla den, kdy mi všechno padá z rukou, takže to, že mi sklenka plná vody vypadne z ruky nad dvěma přístrojema od Applu, se dalo předpokládat. Do konce focení jsem stihla eště vytřít půlku studia, jelikož jsem ob hodinu něco někde rozlila. Není zač, rádo se stalo. Čistota je základ zdraví ...
PS. Když jsem zmiňovala toho Polanku, všechna čest Marit. Ve dvou jsme s Alexem půlhodiny hledali kudy se do šatů leze. Ona se do nich nasoukala za dvě minuty. Dodnes tento fakt nebyl uspokojivě vědecky vysvětlen. Zatímco já jsem v jeho šatech vypadala jako americká vlajka bez hvězdiček v nadživotní velikosti, Marit vypadala v těch svých, jak kdyby je šili na ní. Měla sis je vzít, když tam byl Ben, to by byla ruka v rukávě. Minimálně v rukávě ... :-))
PS2. Bunny a Est. za včerejšek palec hore, zúčastněným jste to tam "polidštili".
PS3. Omlouvám se Instagramu, včerejšek už se nebude opakovat ... pokud mi nedovolí fotit další backstage.
Žádné komentáře:
Okomentovat