Jak dnešek začal upoceně a utrápeně, tak o to lépe skončil. Ráno jsem totiž dělala MHDéverzi taxíků a jezdila po Praze s tunovejma praskajícíma igelitkama plnejch hadrů a vracela je do obchodů. Zlatý moje narvaný igelitky žrádlem z Lidlu, to je nebíčko oproti HM doublefullfullfull tašce, která je po okraj naplněna kožichama, botama a těma nejtěžšíma věcma, co v těch obchodech maj. Občas vás po cestě eště štrejchne do slabin podpatek "střevíce" čouhající ven. Metro narvaný po okýnka, protože je špička a vy tam jak dva bezďáci na cestě z vánoční nadílky v Azylovým domě, zabíráte dva metry prostoru. A do toho jsem eště nesla krabici. Takový tři kilča mít mohla. Se mi začla potit i přezka na opasku. Navíc "Prosím, kup cestou xy časopis, co ho prodávaj jen ..." ... jen dole na Venclu. No joooo, jenže dole na Venclu je právě víc trafik, a když máte to štěstí a tu pravou minete hned na začátku, tak se vám ty igelitky zaříznou do prstů tak, že začnete přemejšlet, jestli se dřív utrhnout ucha těch tašek, nebo si prořežou cestu na svobodu. Skrz vaše prsty. Chuťovka, to nechceš. Samozřejmě všude haldy šourajících se cizinců, venkovanů a důchodců. V Praze máme slunečno, tak proč se do ní nekouknout. Sem tam vám to eště opepří japonskej školní výlet. A vyhněte se týhle tlupě nekontrolovatelnejch fotomaniaků, notabene když nesete vagón igelitek. Naše tempo chůze nakonec rezignovalo a sjednotily jsme se s davem. Tuším, že nás jedna seniorka o berlích možná i "předšourala". Čest vítězům, sláva přeživším. A to jsme my dvě. Sis, žiješ?!
O dvě hodiny později jsme měly rozvezeno, nakoupeno a unaveno. Unaveno bylo vše, včetně úst, který se nám zastavila někde mezi HMkovym showroomem a Širokou ulicí. Kdo mě znáte, tak víte, že já tu hubu nezavřu ani při spaní. A najednou ticho, jen hluboký funění od vyčerpání a bolesti. Sama jsem se nepoznávala. Tak takhle náročný to bylo. Na prstech mám eště teď vidět následky této cesty Mordorem. Obdiv a úcta všem šerpům světa. A všem asistentkám, co tohle musej dělat. I když jim za to vlastně platí, na rozdíl ode mne. Nicméně bych tímto ráda pozdravila gentelmana z výtahu, kterej se jako jedinej během naší dvouhodinový štreky zeptal, jestli nepotřebujeme pomoct. Palec hore! Úplně mi to zlepšilo den. Já snad začnu věřit na zázraky. Protože pak jsem v redakci objevila eště dalšího slušně vychovanýho. Po mých cestách MHDé, a tak podobně, jsem už přestala doufat, že existujou muži, kteří nemají potřebu se do dveří rvát před vámi, a tak podobně. Palec hore tedy posíláme i Láďovi. Sis, až dochroupeš mrkvičku, tak mu to pls vyřiď:-)) ... (Alexi, vím, že to čteš a právě jsi se chtěl urazit, že jsem Tě nezmínila, jako už ses urazila asi třikrát za minulej tejden, tak Tě zmiňuji, páč v momentě, kdy jsi mi na UMPRUM podržel dvěře, jsem si Tě zapsala na seznam oblíbenců ... "Valašké mežiščiší".)
Pak jsem v redakci objevila ještě nového spoluhráče na Bomby. A to přímo mezi tvrdým jádrem ELLE. Abych ho nikterak nediskreditovala, tak mu dám "krycí" jméno Bunny. Patriku, a tobě by se taky líbinkal, páč mi řekl, že jsem jak Helena Růžičková. Blbouň. Voe, Helena?! Hned jak to z něj vylítlo, jsem si na tebe vzpomněla, páč bys mu za to snad i zatleskal. Nicméně, Bunny je onen člověk, co mě kdysi navlékl do toho onoho kabátku (pravidelní čtenáři vědí, nepravidelní si mohou vyhledat - hodně štěstí). Taky se, jako jeden z mála z redakce, na nás upřímně usmívá. A eště E. ta je taky taková příjemně lidská. Neříkám, že zbytek se tváří jak čárifuci, ale je mi jasný, že s nima bych si ani nezkoušela jet svoje joke-bomby. Zkrátka takový ty přidrzlý připomínky a infantilní hemzy. Většina lidí je totiž neumí vstřebat. Ale Bunny to podle mě dá. Prvním kolem prošel. A dneska i druhým. První kolo bylo, že mě nechal se hrabat v krabicích plných Chanelu. Druhý bylo, že mi dal dar. Ano, jsem děfka prodejná, ale s tím nic nenadělám. Stačí minidar, třeba nějakej pozlacenej šmuk, co jim zbyl z focení a nikdo jinej to nechce, krom Královny kýčů (čti mě). Dobby dostal fusky, já prstýnky s písmenky "SAG" ... Ono to původně bylo S-W-A-G, ale Bunnymu se někde ztratilo "W", které je vcelku důležité pro výsledný efekt. No, něnaděláš nic. Tak jsem z toho, díky své nezměrné kreativitě, vytvořila celkem slušný výsledný "GAS" (jakože plyn) a myslím, že šlapu Missy Elliott na paty, co se týče míry gangsta-looku. To se vám z tý redakce ani nechce odcházet. Ne, Patri, ne protože čekám, kdy mi zase někdo něco dá, ale protože je tam vcelku slušná pjdel (a Versace sandálky, káva zdarma a sexouš z recepce se už vrátil z dovolený). Je tam vlastně tak příjemně hlavně po šesté večerní, že jsem z toho úplně zapomněla na tu kabelku, co jsem si vyhlídla, když jsme byli s Románo-Hip-hop vracet hadry z focení do Pepe Jeans ... Jestli to čtete někdo od nich, tak mi pls tu hezkou růžovou kabelku, která je přímo za pokladnou, schovte. Zejtra se s ní přijdu pomazlit ...
PS. Markét, děkuju za "vzkaz" na stolečku, jsi nejlepší "nadřízená" ...
PS2. Mami, víš, jak jsem ti říkala, že je ta stáž neplacená a tys mi nabídla, že mě založíš. Tak zejtra okolo jedný sraz před Pepe Jeans?!
PS3. Od středy se moje příspěvky obohatí o ranní zážitky ze školky. Bůh s nimi, Bůh s námi. Jak si se dneska Sis ptala na kuriózní zážitky ze školky, tak třeba teď mi volala kolegyně, že se jim "zesralo" celý dítě (pardon za výraz, ale doslovný překlad). Tím celý se myslí spodní končetiny, záda, bačkorky, ... o oblečení netřeba mluvit, ne? Je libo další fekální zážitky ze školy?
Žádné komentáře:
Okomentovat