Mezi předsudky jsem jako doma. Blondýna s vysokoškolským titulem? Blondýna, co ví, kdo je to Jan Palach? Ty pracuješ ve školce? Dcera policajta a učitelky? Jako ty jsi jedna z mála holek s "nekonfekční" velikosti, co se umí oblíkat ... Nicméně tato sobota mi přinesla obohacení o další "zářez". A to jsem se musela prostě chtě-nechtě smát, ... zatímco M. vypadal jak kotlík bublající nasranosti, kterýho před výbuchem brzdí jen chatrná poklička. Inu, to je tak, když si během dvou minut stihnete definovat, co znamená spojení "ironie osudu". Páni policajti z letiště, děkuju za další stórku, kterou mohu obohacovat své příznivce a přátelé večer na "jednom". M., hned jak mi v listopadu dojde vejplata, přispěju na "naší" sobotní zábavu.
(Sobotní dopoledne shrnuto v obrazech. Písemně v následujících řádcích ... Aneb zdarma pobavení nad cizím (ne)štěstím.)
Kamarád M. (M. jako Majk, třeba) donedávna, do pátku, přesněji, brázdil vozovky v modré Oktávce, loket z vokna, kdysi megahlasitácigánská hudba, prostě Rumburk-hadr. Mikina propálená na deseti místech, barva maminkou sepraná, ve skříni od střední školy. Jenomže jak jde čas a za rok kristovy léta, tak M. došel k životnímu kroku a rozhodl se přejít na vyšší level. Půlroku se rozhlížel po audinách, VWčkách a podobnejch snobárnách, až zakotvil u mého prvního doporučení Superbu. Letadlo na kolečkách. Kdo měl tu možnost, tak zná pravý význam spojení "prostor na nohy na zadních sedačkách". Kdybych chtěla, mohla bych tam pořádat táborák i s lavičkama okolo. Tak asi tak, pro představu. Nicméně v pátek si pro něj dojel, nezapomněl mi o tom půl hoďky líbezně švitořit do telefonu, a To nadšení v jeho očích jsme mohli pozorovat přes půl republiky. Věřím, že s tou selfietyčí, co jsme mu daly k narozkám, měl hodinovou seanci ve společnosti Superba a hezkého zátíší za nimi, selfie-album JÁ A SUPA. Divím se, že to eště nesdílel.
V sobotu jsme se domluvili, že budeme skvělí BFF a vyzvedneme na letišti kamarádky, co se vracely z dovči. Spolkneme veškerou závist a budeme doufat, že nám dovezly aspoň jednu mušli. A jak jinak než novým Supervozem. No, přece nebudu za šmudlu, když mám jet takovým hezkým autem. I vlasy jsem si ráno vyfénovala. Nažehlila pomalu puky na legínách a vyleštila cvičky. V momentě, kdy jsem došla do auta jsem, ke svému překvapení, zjistila, že M. to vzal se stejnou grácií, dokonce i šálku okolo krku si uvázal. On, kterej nosí onu mikinu v létě v zimě, na párty, na svatbu. Ohoho, a najednou pán elegán. Tleskám. Mé srdce, umocněné ELLE stáží, plesá. Jestli MY nebudeme nejstylovější "vítači" na terminálu 2, tak nevím. Jak vystřiženo ze Škoda (Bentley) katalogu.
Cesta krátká, času moc, parkoviště drahý, že by se i zip na peněžence rozbrečel. Stihli jsme cestou Mekáč, cígo a ... a patnácti minutovou seanci s policií ČR. Parkoviště na letišti - 100KČ za započatou půlhodinu (Ano, tati, já jsem mu říkala o tom tajným, za pár kováků, ale znáš to, chlap, těžko mu radit, zdravím mami ... .-)). Pokuta za přestupek - 200KČ. Dávka ironie osudu - k nezaplacení. Člověk si koupí v pátek nový auto, jehož koupí se zadluží na dva životy (dobře, tak na tvoje tři vejplaty, M., přikrášlila jsem si to), koupí si po sto letech nový oblečení, dostane za něj "pojeb" od přítelkyně a v sobotu to celé do prdele nakope pán policajt, co mu to dá během 15min. sežrat až po zadní nápravu. Jak já se smála, děfka škodná. Ale věřím, že by se smál každý, kdo by v tu chvíli seděl na mém místě. A v podstatě jsem nevěděla, čemu se smát dřív. Původně jsme v tom odbočovacím pruhu zastavili (ano, tati, vím, že jsme si o to koledovali, a že se to nedělá, ale opět uvádím, že chlapovi se těžko radí), protože tam stála další dvě auta. jejichž kupní hodnotu jsme si měli uvědomit dřív, než v moměntě, kdy nám došlo, že sedíme v Superbu a ne ve starý rachotině (jako eště týden předtím). Potřebovala jsem mu vysvětlit, že je tam TO parkoviště, kde se platí málo. Potřebovali jsme taky na druhou stranu silnice (přes svodidla) k pumpě pro cíga. Dobrá, taky jsme krátili čas, páč holky eště čekali na bagáž. M. dokuřoval cígo, já si pustila na plný koule Missy Elliott, páč ty basy? Byste se posr.li, jak na diskotéce. Paráda. Do toho M. loket z vokna, jako velký snobové, co maj peněz jako šlupek, rozhazujou je z vokýnka jak Večerníček noviny a hudba vyhrává z okýnek až do příletový haly. Člověk si najednou uvědomí, že nakreslit si na střechu rudý terč, bude pro NASU míň nápadnej, než my tenkrát pro ty policajty na druhý straně silnice ... u benzínky. "Dobrý den, pane řidiči ..." "Dobrý den, my už jedem ..." bla, bla, bla ... "No, tak to bude za dvojku, ale tak vám to určitě neuškodí ..." (1:0) "Máte superbéčko tak si to určitě můžete dovolit ..." (2:0) "Nevypadáte, že byste byl na mizině ..." (3:0) "Vy nemáte zelenou kartu, tak to už máme několikátý přestupek, nicméně ty body se dají odečíst, zaplatíte si školu smyku, odděláte si sice tuhle káru, ale tak za dvacku si to opravíte, to u Vás nebude problém, jak tak na Vás koukám ..." (Knock-out!!)
"... bude to za dvě kilča, souhlasíte?" Bůh žehnej "prdelolezectví" a M. výrazu v obličeji, kterej byl totožný s tím, co měl ve tváří kocour ze Shreka. Než stihli vypsat pokutu, došli jsme k závěru, že se zase vrátíme k našemu průměrňáckému oblečení a do modré Oktávky. To bychom totiž odjeli jen s napomenutím, jako ta Fábie a Clio za náma ... Prostě, TO nevymyslíš! M., skvěle připravenej výstup a kulturní program na sobotu:-)) Nebyla jsem další hodinu schopna ničeho jiného, než uslintávat smíchy v kombinaci s rozčarováním z Onoho setkání. Musela jsem si to neustále přehrávat v hlavě ... a detailně se vysmát každému momentu. Vlastně, eště teď se tomu směju.
Byla to vskutku čarovná sobota, protože pak se eště v Riskuj! objevila královna Betka, a to už vskutku nevymyslíš, ani kdybys chtěl ... A ne, nevím jaká byla správná odpověď, Fousí!
Hezké sváteční pondělí ... a je krásně, tak táhněte fen!
Žádné komentáře:
Okomentovat