Dobře, tak první obrázek pochází eště z úterka, ale to se nedalo se s vámi nepodělit. No, neřikejte, že to není skvělej nápis ... kor na panáka.
Tohle je pro změnu ventilace emocí nasranejch uklizeček u nás ve školce. Nepřipomíná vám to "Rozmohl se nám tady takový nešvar ... slovíčko PRCAT ..." Prostě, co je moc, to je moc!
Zkouška řidičských dovedností (level zodpovědnosti/nervozity 4857699) podruhé. "Baruško, tady máš klíčky ... auto vlastně víš, který mám ... dojeď tam a vyzvedni To, prosím." Jasný, Baruško, levný, ale účinný způsob, jak po mně něco chtít. Nicméně zkouška zvládnuta na jedničku i s couvání do kopce do řady a eště na obrubník na frekventovaný ulici. Jako v Cliu?! Auto bez řidiče?! Blondýna?! Věrný stoupenec MHD cestování?! Smekejte imaginární klobouky, rozprostřete červené koberce a tři dny se radujte, jsem Superžena.
Nikdy, ale skutečně nikdy by mě ani nenapadlo, kolik času strávím v papírnictví s jednoduchým úkolem kup mi bombičkové pero, nejlépe černé. Ehm, ehm, ehm. Děkuju všem přátelům na telefonu, kteří mi pomohli vybrat. Jsem se zapotila až na podrážkách bot, co když jí (A.) donesu špatný bombičkový pero?! Kdybych jí špatně odeslala poštu, budiž, může se stát nebo se to vždycky dá svést na poštu. Ale koupit "debilně" bombičkový pero, to by moje ego nepřežilo. Pro jistotu jsem koupila i sadu bombiček ... nikoli vlezdoprdelismus, jen prostý plán B.
No a pak jsme, přátelé, šli na vernisáž Fleash v Rudolfinu. A já jsem kulturní barbar, zcela nezasažený citem pro alternativní/moderní/abstraktní umění. A to, co čekalo za dveřma, by skutečně "vyděsilo" i mé opilé otrlé JÁ, natož mé pseudonormální JÁ. V duchu jsem se proklínala za to své skryté "čecháčství" - je jedno o co jde, hlavně že je to zadarmo. No, potrestala jsem sama sebe ... Ale já prostě nevidím nic hlubšího na větvi položené na pokydané matraci. Podobnou měl děda kdysi na chalupě. Kdyby jí máma tenkrát nevyhodila, mohla jsem bejt očividně taky umělkyně. Les máme za barákem ...
... a po matraci na mě "baflo" TOHLE(!!!). Kůň ve vitríně. Místo, abychom přemýšlely nad podstatou díla, tak jsme všechny dumaly nad tím, jestli je to "opravdickej" kůň. Musím opět konstatovat obligátní "Já TO říkala!" ... a zase mi NIKDO nevěřil. Marit a Teri už jsou obeznámeny s odpovědí na tuto otázku, a koho to z vás zbylých zajímá, tak Rudolfinum čeká. A je to zadarmo. Nebo si to vygooglujte, heslo kůň ve vitríně. Prostě kůň ve vitríně. Proč?! Tohle je na mě prostě až moc sofistikovaný umění ... Asi.
"Celkové dojmy z vernisáže" (ilustrační Marit foto, pozn. red.:-))
A já za takovýhle obrázky dětem ve školce hubuju ... A ono je to nakonec umění.
Co je na obrázku?
a) zatím nedokončená socha
b) betonový svetr a paní v béžovém
c) dokončená socha a paní v béžovém
Správně jsou odpovědi b) a c). Skutečně. Zkoumala jsem to, páč jsem si původně myslela a).
Očividně ne všichni byli takoví negramotní zabedněnci, jako já (my) ...
PS. Musela jsem tu vernisáž konzultovat s nějakým estétem, tak jsem to poslala Alexovi. Tak je to stylista, předpokládala jsem, že mi k tomu něco hlubokého poví. A na to, že tam s námi ani nebyl, mi dost pomohl pochopit současné umění. Třeba můj oblíbenej kůň ve vitríně podle něj symbolizuje koně jako sílu a vitrínu zase jako nějaký omezení. Což ve své podstatě jakoby smysl dává ... Jenomže mně do toho furt vstupuje myšlenka na koňskej salám ... Nicméně pokud se budu držet Alexova klíče k rozluštění hádanky (čti moderního umění), tak v tom případě nám autor chce tou matrací s větví sdělit, že je v posteli jak prkno ....-))
PS2. Slovensky automat na žvejkačky? ŽUVAČKOMAT! Joztomiloušký, mos.
PS3. Já mám taky svoje "umění" ... Hromadu vzpomínek
Žádné komentáře:
Okomentovat