Nevím, jestli se mi nechce odcházet z ELLE, nebo se mi jen nechce zpátky na celé dny do školky. Ne, že bych ty malý skorolidi neměla ráda, ale mé uši, hlava, ani zbytky přeživších mozkových buněk nejsou stavěny na takové psychické, fyzické, ale především vysokodecibelové zatížení ...
Vybírat dárek na rozloučenou pro celou redakci, je asi stejně tak náročné, jako shodnout se s dvanácti spoluhráčkama na barvě nových dresů. Velice náročné. Co koupit redakci, kde jim Chanel leze z šuplíků, k Hermésovi choděj ob týden a a každej drží jinou dietu? Od "žuvačkomatu", přes deku a omalovánky pro dospělé, jsme nakonec došli k závěru, že rostlinou nezarmoutíš, a vlastně nic nepo... Mě stačilo vybírat bombičkové pero, jsem ráda, že jsem nemusela vybírat tu palmu. To bych tam byla eště dnes ...
Stejně jako ve středu, jsem i ve čtvrtek odešla s dárkem. Vypadám už jak socka. To totiž není tejden, co bych, narozdíl od zbytku týmu, něco někde nedostala stylem "Chce to někdo? Tak si to vem, Báro." Bižu, kniha, pěna do koupele, kalendář ... Radši to nebudu vyjmenovávat všechno, páč eště dneska jdu do redakce, tak aby mi to Někdo (že jo, Marit.-)) nevyčetl. Nebo spíš aby to nechtěli vrátit. K tomu bych jen dodala poučku "Co se jednou dá, to už se z ruky nevydá!"
Vlastně nejlepším momentem dne (čti týdne) byla chvíle, kdy Zuzka, El-bjůty redaktorka, otevřela "kouzelnou" skříň a nechala se nás v ní hrabat do vyčerpání sil. A pokud jde o kosmetiku, tak mě síly vydrží dlouho. V jedný krabici plný rtěnek jsem se například hrabala slušnejch čtyřicet minut. Marit si vzala na starost prohrabování, teda spíš inhalování, parfémů. Kdo se nehrabal s náma, sledoval naše chování připomínající afektované hejno much, které se se vší radostí rochní v čerstvém lejně. Hrabání občas přerušilo "juchnutí" nebo jiné audio projevy nadšení. Nedivím se, že zbytek redakce na nás koukal jak Japonci na příbory - vyděšeně.
Zatímco mi jsme systematicky lustrovala jednu poličku za druhou, A. se se s ostatními věnovala hlasitému rokování, kde jaká reklama bude, tak aby vedle článku o uprchlících nebyla reklama na exotickou dovolenou. A u článku "Nebojte se stárnutí" nebyla upoutávka na plastickou chirurgii ...
Už jen jeden den a uděláme pápá redakci, "kouzelné" skříni i sami sobě. Samozřejmě se na konec toho všeho, jak si taky takový zážitek žádá, pořádně "zdehonestujeme" v nejbližší hospodě. Takže článek o posledním dnu v redakci čekejte někdy v pondělí odpoledne, až vystřízlivím. Pokud vůbec. To zas bude ztracenej vejkend. Měla bych si pro jistotu zkontrolovat zásoby pilulek "štěstí" (Ibalginu) a možná popřemýšlet o nákupu surovin na pořádnej vývar, jak se znám, bude ho potřeba. Předem se omlouvám tomu, kdo mi bude držet vlasy ...
(I tohle může být oblíbená písnička vašich dětí ... Děs, hnus, totální absence smyslu. To by tajný služby mohly používat jako jednu z nejzákeřnějších mučících technik. Stačí to podle mého názoru pustit pětkrát dokola a člověk vyklopí i to, jak kradl mámě podprsenku, dával si do ní ponožky a představoval si, jak by vypadal s kozama ...)
PS. Bude se mi stejskat ...
PS2. Ne, skutečně tam nechodím jen pro dárky ... Myslím. Nemůžu za to, že mi je cpou:_))
PS3. "Mango, mango, mangoooo, mango ..."
Žádné komentáře:
Okomentovat