Dnes jsem prošla další zkouškou dospělosti. Po prvním alkoholickém "oknu", řidičáku, maturitě, odstěhováním se z mamahotelu a prvnímu zaměstnání, je to první "samostatný" nákup peřiny a polštáře(!!). Nevím jak vy, ale já si ve svých (čertsvých:-) 26ti let peřinu eště nekupovala. Tu poslední mi ve 21 donesl Ježíšek. A tu jsem měla doteď. Nicméně, vzhledem k častému praní, zcela ztratila nejen soudnost, ale hlavně podstatnou část své funkce, a to je "tepelná izolace uživatele". A vzhledem k netěsnícím oknům a drahému plynu, bylo razantní rozhodnutí na místě. Já nehodlám umrznout ve své vlastní posteli, sorry stará "peřino". Nicméně vyrazit SAMA na nákup peřiny a příslušenství, NEbyl jeden z mých nejlepších nápadů. Notabene s taškou na trénink na rameni. A tentokrát žádná IKEA, masový kuličky s brusinkama a pár pseudopeřinek na výběr. Já šla tam, co to mám nejblíž, myslím, že maj ve znaku tučňáka, a tam jich maj, těch peřin, asi tak "šedesátstotisícmilónůpadesátdva" (jak by řekly děcka ve školce). Takže fakt hodně. A já jsem od přírody člověk neschopný se rozhodovat jen na základě svého úsudku. Potřebuju někoho, kdo mi mou volbu byť pod nátlakem odsouhlasí. A nikoho takovýho jsem s sebou dneska neměla, já husa. Děs, stres, dvě hodiny v prdeli, přátelé ...
... začalo to celé výběrem základního artiklu, tedy mrazuvzdorná peřina. To nemůže být tak těžké, všechny jsou bílé ... a taky modré, s kytičkama, růžové, DO PRdddeeeele. Takže jak si, prosím vás, mám vybrat tu nejvhodnější, aniž bych se do každý nezabalila a nezkusila si na nějakém vystavěném kusu nábytku schrupnout. To sama v krámě dělat nebudu. Jo, kdyby šla třeba sestra, tak to udělám, a říkám vám, že to by bylo to nejmíň divné na našem chování tam:-)) Tak jsem šla a do každý jsem píchla prstem, aniž bych znala důvod, proč to dělám. Ale neměla jsem zkrátka ponětí o tom, jak se vybírá správná peřina. Prostě peřina. Vycpávka povlečení. Vidím ji sice čtyřikrát do měsíce, nicméně o ní nevím zhola nic. Vlastně kdybyste se mě zeptali, jestli je prošívaná nebo ne, tak prostě nevím. Takže jak si vybrat TU nejlepší peřinu? Bod 1 - jakou? Teplou. Výběr se zúžuje na cca patnáct kusů. Bod 2 - barva? Je mi vcelku u zadku, jakou bude mít barvu. Držme se tradice - bílou. Hotovo. Sedm kusů. Bod 3 - cena? Patnáct stovek max (a to by se mi něčím musela kua zalíbit, a toho nevím, jestli je bílá peřina schopná). Čtyři kusy zbývají. O kvalitách a záporech vycpávek uvnitř jsem neměla ani šajna, takže tuhle položku jsem ani nezkoumala. Co já vím, čím to chci nacpaný? Kdybych si nevyplácala data v telefonu, tak si to možná i vygoogluju. Ale bez toho jsem byla zcela napospas vydána čtyřem bílým duchnám. Na omak prostě pěřina jako peřina. A rozbalovat a skládat je v tý pidi uličce s taškou na basket na ramenou, tak to ani omylem. To mi lenost ani prostor nedovolí. A v ten okamžik jsem si všimla dalšího bodu výběru. A to je podělanej Bod 4 - Prošívání. Hej!!! Děláte si ze mě už fakt srandu? Já zkrátka nevím. Kolik musím eště použít fantazie na to, abych určila kritéria pro výběr té nejlepší? To nejsou boty - Kouknu, vyzkouším a frčím. Ani výběr doplňků - Je to dostatečnej kýč? Jo, je, beru. To je prostě peřina. A je to TA peřina, co se v ní konečně v zimě musím vyspat i bez mikiny. Ale pokud ji vyberu špatně, tak mi v ní zmrzne i to ego, co mi nedovolilo zavolat mámě o pomoc! Takže Sofiina volba v adaptaci Ložní prádlo, apod.. Nemám vůbec, ale zatraceně vůůůbec ponětí, jestli chci prošívanou tak, onak, a všelijak. Netuším, skutečně ne. Ale mám v hlavě tu vzpomínku na loňskou zimu, co jsem omrzlá rezignovala na hrdost a šla si pro ponožky, tepláky a extra silnou mikinu, abych se vyspala a nezmrzla. A zařekla jsem se, že letošní zimu takhle nepros.ru. Takže nemůžu prostě čapnout jen tak nějakou. Co když bude špatná. Musela bych v ní pak mrznout, jen abych sama sebe potrestala za to, že jsem byla zbrklá ve výběru. Jsem kua dospělá, tak si snad taky dokážu vybrat peřinu. Když jsem si dokázala na první pokus vybrat školku, kde mě vezmou, tak si snad taky musím dokázat vybrat peřinu, ve který nezmrznu. Prdím, beru tu v tačce, líp se mi to ponese domů. No, jo, chci ale bílou peřinu v tašce zelené (s aloe obrázkem), nebo bílou peřinu v tašce bílé? Aloe! Nehodlám už zkoumat další rozdíly. Boha jeho, děs. Jdem pro polštář ...
... to bude menší martyrium, protože chci ten, co má V.. Přátelé, to je jak když spíte na obláčku z pampeliškového chmýří. To vám hlava prostě chcípne blahem. Jééééžiš, nejlepší. Takže jsem si pečlivě poznamenala jméno onoho polštářového nebe a protože byl modrý, byla jsem si jistá, že víc jak dva mít nebudou, takže oproti peřinám "rozhodovačka" tak na minutu dvě, než omrknu cedulky. No, a ono hovňajs. Oni nebyly dva, nýbrž jeden. A eště takovej somrák, že na první pohled bylo jasný, že tohle ani omylem nemůže bejt ON. Proč? Proč se mi tyhle věci stávaj?! Tři regály plný z obou stran polštářema. S pamětí, bezpaměti, pěnový, péřový, biopéřový, nízký, vysoký, od pětikila po tři tácy (jejichž regál jsem ihned vyškrtla z cílů své cesty). Jakej bílej polštář bude nejlepší?! Musí splnit dost vysoké nároky. No, nezbývalo nic jiného, než se uchýlit k té jediné možné zkoušce nebeskosti, a to prostě si na ně lehnout. A tak jsem chodila uličkami mezi regály, kontrolovala cenu a lehala si na jeden za druhým. Pak druhé kolo a výběr favoritů. Pak třetí a výběr finalistů. A pak jsem tam mezi těma dvěma finálovejma polštářema půlhodiny pendlovala a nemohla se rozhodnout, kterej chci. Na rameni taška těžká jako pjase, v levý ruce "zavazadlo" s peřinou a v pravý polštář s mojí hlavou. Ujišťuju vás, že jestli tam maj bezpečností kamery, což předpokládám, tak ti bezpečáci se museli pochcat smíchy. Mně bylo sama sebe tak líto, že jsem si už snad ani nepřišla trapně. S těma bolavejma nohama z novejch bot jsem tam slušnou půlhoďku courala mezi polštářema, jak ten nejposlednější ubožák a snažila si vybrat jeden. Jak já si přišla ztracená. A zoufalá. Nakonec únava a bolest utlumily obavu ze špatného výběru, bafla jsem ten dražší, ale s větší slevou (to jsem se naučila od své sestry, zdravím Tegezo) a šla k po... k povlečení. Páč mám doma jen "ikeáckou verzi" a tam ten polštář nenacpu ani za zlatý prase.
Nemyslím si, že je třeba říkat, že leč povlečení si vybírat umím skvěle, mám jich doma asi patero, tak tady to byl vrchol celého výběrového pekla. Všechny takový nějaký, eehhhh, divný. Prostým sítem počtů prošly čtyři nejlevnější, ale zato všechny nudný, a hlavně i na mě moc kýčový. Zavřela jsem nakonec oči, po jednom šmátla a táhla vítězoslavně k pokladně, jak Rudá armáda na Berlín. A tam to dokonala paní prodavačka, co mi tyhle krámy hodila do ooobr igelitovýho pytle s omluvou, že tašky došly. No, paráda, co dodat. Takže jak jsem chtěla přestat s alkoholem, tak si dojdu cestou domů pro brusinkovej džus. Abych měla tu vodku z mrazáku s čím nakombinovat. Za tohle si ten mixík zasloužim. Na udržení zdravého rozumu ... Na zdraví!
PS. Zdravím pána, kterej mě v tramvaji pustil sednout. Pohled na mě musel být skutečně žalostný. Nicméně vám s kamarádkou děkujeme, že jste v nás zažehl naději, že slušný muži ještě nevymřeli.
PS2. Ve školce jsem zjistila po čtyřech letech heslo na WIFI a hnedle jsou ty dny veselejší.
PS3. Stejská se mi po ELLE ...
Žádné komentáře:
Okomentovat