"Jdi do Prčic ..."

   ... a tak jsem šla. A k překvapení všech, hlavně sebe samé, jsem tam došla. Pravou půlku prdele budu pravděpodobně rehabilitovat nejmíň do dalšího ročníku, ale kdo mohl vědět, že 31km "modelkovskou" chůzí bude mít takový následky. Ale stejně jako má každej správnej muslim vykonat pouť do Mekky, tak by podle mýho názoru měl každej správnej pražan vykonat "pouť" do Prčic. Aspoň jednou, je to tradice přece ... notabene jsou tam trasy i pro úplný sportovní antifandy. A cestou jsem (s jazykem na vestě) "trhla" i pár důchodců, ale ti to maj nacvičený z pochodů Domov důchodců-Kaufland. 

   Startovné - 40KČ, 0,5l Malinovky - 50KČ, popáleniny 2.stupně na ramenou a kyčel na výměnu - k nezaplacení. Ale když to každoročně dává Horská s titanovým kolenem, ramenem nebo kdeže to má (a hubou plnou novejch drbů) a dala to i bejvalá spolužačka Táňa, a ta má v "letním - lehčím" období (jak tomu ona sama říká) bez dvou kil asi tak pět až deset metráků a nohy do X, tak přece já nebudu sedět doma ... bez botičky. Hrdost by mi to ostatně ani nedovolila. Když už jsme u těch botiček, tak pán, co s náma jel v kupé, jich měl na šňůrce na krčku tak "od svých sedmi let jsem pravidelným účastníkem pochodu Praha-Prčice". Rozuměje takovej ten na 1.pohled asociál s béžovejma kalhotama odepínacíma na kraťasy, na nohách Prestiže, batůžek reklamní eště od Eurotelu a ke svačině úhledně (maminkou) zabelenej karboš. O co víc jsme byly překvapené, když jsme ho na kontrolních stanovištích vždycky potkaly s půlitříkem pivka. Původně jsem ho teda tipovala na malinovku, a to eště potom, co by zavolal mamince, jestli si jí může dát:-)

   No není nad to, když se na začátku trasy zachytíte někoho, kdo vám bude udávat tempo ...

(není od věci, když má ten člověk parádní za... záda:-))

   Nicméně je dobré takového "vůdce" neztratit, takže si s sebou neberte ani psa, ani lemploidní kámošky, co budou furt napájet psa, páč je bolej líný nožičky, protože jinak vám celý tohle "tempo" uteče:-)) Taky doporučuju si vzít nějakou tu čokošku na nervy ... páč pokud si něco takového s sebou vezmte (řeč je o kámoškách), tak dalších 30 km budete poslouchat hit "Mám hlad." - "Nedáme si malinovku?" - "Jak eště daleko?" - "Nemůžeme zpomalit ...?" -"Nejezdí v tý další vesnici vlak?" - "Kolik dní to normálně lidi choděj?" ... 

   Taky bych si dala bacha na "hůlkaře", většinou se totiž jedná o zcela antisportovní občany, kteří vůbec netuší, jak hole ovládat, a to, že by s nima neměli při chůzi šermovat jak s kordem už ani nezmiňuju. Dalším pjůserem na cestě jsou mládežnické skupči, které vypadaj sice na věkový průměr 13 let, inteligenčně odpovídají tak prvnímu stupni, ale alchimisticky rozebírají, zda se bílej rum hodí víc se zelenou nebo se slivkou, kdeže si ta "kozatá" z béčka s kým okusovala hlavy a jiný údy... Rodiny s dětma, to je samo o sobě průserem zavánějící už dopředu. Kromě toho, že se pohybují zcela nesystematicky, chaoticky a hlavně pomalejš než slimáci, takže předejít je otázkou dvou hodin logistických plánů, ale do toho většinou popěvujou nějakej děckej ultrakůl song (kterejch máte ze školky plný zuby), většina z nich navíc hraje zábavné vědomostní hry, což vám totálně zkazí den, páč nejenže víte totál kulový, ale to osmiletý děcko před váma u odpovědí eště nezaváhalo ... Co jsou to sakra tvrdý a měkký souhlásky?!:-))

    To, že jste na 10km a myslíte si, že do cíle je to tak šest sedm vesniček, nebo maximálně pár kilometrů, to se děje asi každýmu. Jenomže pak najednou dojdete někam na 21 km, nohy vás bolej jak kdybyste je strčili nasranejm vosám vstupní dírou přímo do úlu/nory/hnízda (nebo kde to ty hnusy bydlej), chce se vám vyčerpáním brečet (páč ten rychlej "modelskovskej" krok mi dával dooost zabrat) nebo aspoň si dvakrát až třikrát dupnout vzteky do země (ale i na to mě vlastně až moc bolely nohy), a pak vám dojde, že tuhle vzdálenost vaše drahá sestra cca před měsícem ne, že ušla, ale uběhla, tak si vezmete poslušně Tatranku, zavřete hubu a poslušně štrádujete dál ...

PS. Děvčata, když vám váha ukazuje "Vstupujte jednotlivě", tak asi legoše nebudou úplně to pravý ořechový pro vaši postavu ... Notabene většina z vás eště nedokáže rozlišit legíny a černý silonky, očividně podle toho, co jsem měla možnost potkat v sobotu (dodnes se s tím můj žaludek ani oči nevyrovnaly)

PS2. Nikdy se neposmívejte kámošovi, co právě šlápnul do hovna ... ihned jak se dosmějete, šlápnete do něj s velkou pravděpodobností taky

PS3. ... do konce cesty (cca 15km) bude hovno na botě Váš nejmenší problém:-))