Miluju je, kocoury. Musím vám říct, že jestli jsem někdy něco nečekala, tak to, že se celej Junior tým rozhodne, že já, já-asistentka, co očumuje sexouše na recepci, roznáší poštu (především slečně Pelkový a Dostálový) a somruje kafe z vedlejší redakce, že bude nejlepším adeptem na dárek od A.. "Vyber si, kterou z těch dvou chceš?" S tímhle za mnou přišla. S tímhle a se dvěma taškama, který už samy o sobě představovaly dárek. Aspoň pro mě. Přeci jen, za prosklené dveře jsem vstoupila poprvé ve 26ti letech a i po dvou týdnech v ELLE redakci bych byla schopná se s euforií prohrabovat krabicema a očuchávat každou Dior, Chanel, Prada kabelku (botičky, kožíšek, páseček), kterou bych potkala. První taška - Bottega Veneta, znalci vědí a všichni moji kámoši jsou totálně v pr..., páč se domnívají, že se jedná o čínského výrobce sandálů nebo vín. Vygooglujte si to. Nicméně, mě ručka šmátralka padla na druhou. Divnomodrou tašku, která mi na první pohled jasně připomněla otcovu vytuněnou "stodvácu" (je mi jasný, tati, že budeš mít takovou potřebu napravit můj omyl v označení vozu, až mi z toho do hodiny zavoláš:-)), která měla téměř identický odstín. A to pozor, i na discích kol. Hodně krutopřísný na tehdejší dobu. Dobrý, nostalgii nechme k Večerníčku. Miu Miu, má nová součást parfémového arzenálu. Co arzenálu, je to spíš takový duo téměř prázdných flakónků. Teda, teď už trio. Ještě jednou všem moc děkuju. A tobě, Romane, děkuji za makronky (očividně si kvůli svému vietnamskému původu nepochopil tu ironii, co byla u toho odstavečku o "výměna kávy za kokýnko", což je móóóc dobře, byly vynikající, delikatesa(!!). Dále děkuju Lin., která mi donesla koláček, vynikající tvarohový ... Počkat, vždyť tobě jsem kafe nedělala. Smůla, koláček už není, máš předplaceno. A děkuju Alexovi za to, že chodí na Elite model look, kde dostává věci od M.A.C. a věnuje je vcelku neznámým bláznivým stínovým asistentkám. A všem stejnak děkuju za hlasy, ste miloušové. Muniii ...
Tak, konec rozplývání, začínám ztrácet image Ledové královny. Redakce 10:34: "Baru (to už sem věděla, že bude následovat nějakej nemilej požadavek, dělám to stejně, mile a zdrobněle, když něco chci) ... mohla bys mi odnést tohle a tohle na IToddělení?" ... "Jasný ..." ... "Budou tam na tebe křičet, ale neboj se." ... "Vážne?!" ... "Jo, budou. Víš co, vem mu tam aspoň parfém ... Zuzi, nemáš nějakej? ... Ať neřvou tak moc." Co to tam na tom IT maj za lidský zrůdy?! Když i žena v nejlepších letech má z nich strach. A to v redakci máme všichni zásadně strach z ní ... a z A., samozřejmě. A z Martina. Vlastně, já tam mám strach ze všech, páč jsem nejvíc slyšet, takže jsem taky první na odstřel. Nevadí, jedeme dál. Naštěstí jsem děvče milé, blonďaté a taky trochu prsaté. Takže ta hoďka, co jsem tam s "ajťákama" pobula, byla zcela jiná, než jsem si, ze značně emotivního popisu, myslela. Ale nakonec jsou to jen prostí muži. A když by je neobměkčily bloňdaté vlasy, ani prsa, tak tu furt máme tajnou zbraň každého děvčete, co něco chce, ... koblihy. A těma jsem si je zavázala na zbytek měsíce, takže rozbitý noťasy a nefunkční IT krámy ke mně, opravy se slevou. No dobře, zní to až moc namyšleně. Vlasy jsem měla umaštěný, triko bylo bez výstřihu a koblihy byly vokoralý. Pravděpodobně se spíš smilovali nad mým politováníhodným vzezřením, než dmoucíma ňadrama a blond hřívou.
Pak jsem došla pro Forbes do trafiky, dojela nakoupit lístky na parkování, zdlábla mexickej oběd, zdržovala lidi od práce, sjela pro poštu, hulákala na celou redakci, dostala parfém ... a šla domů. Krásný pátek. Kéž by takových pátků bylo více ...
PS. Sexouš na recepci delší dobu nebyl. Asi si vzal dovolenou do konce zaří. Kvůli slintajícím stážistkám.
PS2. Romane, ten tvůj "unisexovej" parfém mi furt drží na předloktí. A musím ti říct, že je spíš ženskosexovej.-))
Žádné komentáře:
Okomentovat