Spíš než poloplná, JMJR (Jestli Mi Jako Rozumíte). Začal nám třetí týden měsíční stáže a jako každé pondělí, začal poradou. Popravdě řečeno, nejsem si úplně jistá, zda si z ní něco pamatuju. Zaprvé jsem neměla kávu páč někdo z Maxim/Marienne/Apetit redakce zneškodnil naše mlíko, takže jsem zápasila sama se sebou. Zadruhé jsem většinu času zírala na A. šaty, páč měly takovej prapodivnopytlovej tvar, že by v něm 12 z 10 žen vypadalo jak vačice v igelitce. Měly blíže nespecifikovatelnou barvu, že by i Františka (Čížková) měla problém s jejím popisem. Měděnočervenooranžovocihlová, asi. To vlastně není podstatné. Podstatné je to, že A. v nich vypadala fakt dobře. Jako, prostě "Ahoj, já jsem vládkyně tohoto patra, a i kdybych se nasoukala do manšestrových lacláčů z druhý třídy, tak budu vypadat skvěle". Já jsem si samozřejmě celou dobu představovala, co všechno bych potřebovala, aby i na mě ty šaty vypadaly tak "jak prdel na hrnec", jako na A.. V závěru mi vyšlo, že kosmetičku, Tiffanyho, plastického chirurga a hlubokou noc bez měsíčního svitu. Zatřetí jsem předešlý den eště v půl druhé ráno míchala těsto na banánovej chlebíček (kterej byl táááák k.revsky dobrej, že jsem ho půlku stihla sama do rána sežrat, nenaděláš nic). Jsem asistentka, kromě vaření kávy, nošení pošty a prdelolezectví, se nemám jak blejsknout.
Z dneška si toho všeobecně moc nepamatuju. Ráno jsem si zase udělala vejlet na IToddělení, degustovala jsem jim domácí rajčata (čti sežrala), pokrafala a frčela zpět. Opět se I. divila, že jsem přijela živá a zdravá, s úsměvem ne rtech a prstama od rajčat. Já osobně teda netuším, na který IToddělení chodí, že vždycky očekává, že po návštěvě tam se vrátím, jak Mel Gibson z občanský války v Patriotovi. Teď jsem si vzpomněla na jeden příběh z výtahu. Cestou do redakce jsem v něm narazila na postaršího cizokrajana, kterej mi euforicky chválit nápis na triku. A to jsme jeli jedno patro. A to jsem ani nevěděla, že na tom tričku nějakej mám. Mám. Je přímo tam, kde ho ten pán mohl stihnout nalézt, přečíst a pochválit v rozmezí několika pikosekund, které od sebe dělí čtvrté a páté patro. V horní části hrudního koše. Eště aby se mu to taky dobře nečetlo, když jsem mu to hezky vypodložila. Já si řikala, že ta podprsenka do tohodle trika bude zbytečně moc přitahovat pozornost.
Zejtra jdu kouknout na tiskovku. Juch-juch! A pak jedu do školky na schůzi s rodičema. Juch-juch (setsakraironickej tón). A pak jedu na trénink s novým trenérem. Kterej ovšem během prvního tréninku zjistí, jak děsivě moc se liší realita od jeho představ o trénování holčičího basketbalového družstva. Už teď se tomu jeho výrazu naprostého zděšení a ztráty iluzí směju. Dávám mu měsíc, maximálně dva!
PS. Andrejko, čtvrtek, pátek, focení. Pošli další plato Lexaurinu. Dochází.
PS2. Michale, hned zejtra se ti zeptám v tom Maximu na práci. Dneska jsem vyčerpala svůj šarm u ajťáků ... a na pána ve výtahu.
PS3. Nápis z onoho trička "There are so many beautiful reasons to be happy". Jedním takovým důvodem je třeba to, že vám někdo pochválí nápis na triku:-))
Žádné komentáře:
Okomentovat